Vědci z Case Western Reserve University našli možné stopy dávného rituálu v izraelské jeskyni
Možná už jste někdy slyšeli, že pokud archeologové nenajdou rozumné vysvětlení pro nějaký artefakt, často hovoří o „rituálním použití“. Co byste ale řekli na velký, před 35 000 lety opracovaný kámen hluboko v izraelské jeskyni, připomínající krunýř želvy? Zní to tajemně, že? V tomto případě však opravdu existuje hned několik vodítek, že šlo o něco výjimečného – a s velkou pravděpodobností rituálního.
Představte si rituál: může jít o přechod do dospělosti, svatbu, pohřeb, nebo snad uctívání dávného želvího boha? Rituály vypovídají o mentalitě a struktuře společnosti – a právě tato starověká stopa by mohla být jedním z nejstarších rituálních dokladů nejen v Izraeli, ale i v celé jihozápadní Asii, která je kolébkou civilizace. Studie vyšla v prestižním časopise Proceedings of the National Academy of Sciences a je výsledkem spolupráce vědců a zubařů (!) z Case Western Reserve University i mezinárodních institucí.
Objev má kořeny v jeskyni Manot – té samé, kde se už v roce 2015 našly ostatky člověka s rysy neandrtálce i Homo sapiens. Právě zde, v místech dávných milostných dobrodružství, hráli tentokrát zásadní roli stomatologové. Jak říká děkan Jerold Goldberg, jejich cílem bylo, aby veřejnost pochopila, jak široké možnosti mají lékařské fakulty.
„Většinu lidí ani nenapadne, že by fakulta zubního lékařství mohla hrát roli v archeologii,“ vysvětluje profesor ortodoncie Mark Hans. „Jenže zuby přetrvají v půdě déle než kosti – a celá antropologická subdisciplína se na ně specializuje. Já sám jsem fascinován vývojem lidské tváře, což je přesně to, co potřebujeme při zkoumání dávných ostatků.“
Pověst o spolupráci není planá – Goldberg poskytnul na archeologické projekty během posledních deseti let přes 4,5 milionu korun (cca 200 tisíc dolarů). Díky těmto financím mohli studenti letně bádat přímo v jeskyni Manot a přinášet nové objevy.
Podle Marka Hanse byla práce v terénu inspirující právě díky multidisciplinaritě: „Každý z nás měl jiný pohled – někdo byl na savce, někdo na určování stáří, další na ohniště, ale postupně jsme skládali celý obrázek. Během těch deseti let jsme se skutečně hodně naučili.“
Co tedy zanechalo největší stopu? Popel, který se zachytil ve stalagmitech v blízkosti kamenné „želvy“. Naznačuje, že zde lidé často používali pochodně – v částech jeskyně, kde se normálně nežilo. Právě takové nepraktické a izolované prostory jsou podle vědců typické pro speciální – tedy rituální – aktivity. A mimochodem, oblast má unikátní akustiku, což by mohlo potvrdit smysluplnost rituálů (představte si šepot v ozvěně jeskyně v izraelských horách!).
Je samozřejmě možné, že kamenný útvar byl prostě jen dílem dávného nápadu nebo součástí něčeho, co jsme dosud nepochopili. Mohlo jít i o vtip či ukrytou dílnu samotáře? Možnost fantazírování je příjemná – ale označit objev za „rituální“ je právě proto nejpřijatelnější odpověď, když chybí konkrétnější vysvětlení.
Nenechte se zmást:
- Kámen s rytinou podobnou krunýři želvy možná vůbec žádný krunýř neznázorňuje. Fragment je příliš neúplný, abychom mohli s jistotou tvrdit cokoliv. Jisté ale je, že byl složitě opracován, není snadné jej přenášet a nachází se ve velmi specifickém místě jeskyně.
ZDROJE (MLA):
- „Early human collective practices and symbolism in the Early Upper Paleolithic of Southwest Asia.” Proceedings of the National Academy of Sciences, Case Western Reserve University, 9. 12. 2024.
