Experti zjistili souvislosti mezi frekvencí používání emoji a emoční inteligencí — ale výsledky jsou sporné
Možná už jste někdy slyšeli názor, že na psychologii nelze spolehnout. Přitom jde o vědu, která významně ovlivnila náš každodenní život – ať už si to přiznáme, nebo ne. Přesto se čas od času objeví studie, jež svou zkratkovitostí může zmást i zkušeného čtenáře. Právě takovou prezentovali badatelé z Kinseyho institutu a univerzity v Indianě: zjišťovali, co o naší inteligenci vypovídá to, jak často a jaké emotikony posíláme ve zprávách. Abych byl fér, zaměřili se i na možné souvislosti mezi tímto chováním, naším sebepojetím a demografickým profilem.
Vědecká práce nemusí mít nutně přímé využití, ale měla by nabízet jasné a věrohodné závěry. V tomto případě výzkumníci závěrem konstatují: Lidé s vyšší emoční inteligencí a jistým typem citové vazby (tzv. bezpečné připoutání) zřejmě používají emotikony častěji. Najdete se v tomhle popisu? Zní to lákavě, ale pokud se podíváme na detaily, jednoduše neobstojí.
Předně je třeba si vyjasnit pojmy: pojem emoční inteligence vychází ze zpopularizovaného, ale zpochybněného chápání „inteligence“ v psychologii, částečně ovlivněného teorií mnoha inteligencí Howarda Gardnera. Mnohem vhodnější by bylo hovořit o emočních dovednostech. Podobně popsat lidi na základě teorie citové vazby (tzv. attachmentu) jen jedním slovem je příliš zjednodušující – v různých vztazích a situacích se každý z nás chová jinak.
Překlad těchto nuancí by možná nebyl tak zásadní, kdyby studie sama nepřiznávala metodologická omezení. Pomineme-li, že vzorek zkoumaných tvořili převážně bílí vysokoškoláci z USA, vyplňující online dotazník, jde především o to, že i typ citové vazby si respondenti určovali sami na základě vlastních pocitů. Hodnocení emoční inteligence navíc provedli bez přesné škály, kterou v psychologii používají odborníci. Sečteno a podtrženo, vypovídací hodnota výsledků klesá s každým dalším kompromisem v postupu.
Ale co kdyby byla metodika přesnější a vzorek rozmanitější, například větší skupina Čechů různého věku i vzdělání, z Prahy až po menší města? Co kdyby psychologové použili přesné dotazníky a vyhodnocení provedli osobně, nikoli online během zimních prázdnin? I tehdy by platilo, že používání emoji není ovlivněno jen vaší osobností — do hry vstupuje věk, prostředí, zvyklosti i například neurodiverzita.
Zkrátka – kolik smajlíků pošle introvert s úzkostmi? Co znamená výrazný emotikon pro člověka s autismem? Jak započítat rozdíly mezi generacemi, které vyrůstaly se srovnatelnou technikou, nebo mezi Pražákem a seniorem z Teplic, který WhatsApp poznal až v důchodu? To všechno chybí, a proto zbývá otázka: proč podobné studie stále vznikají? Odpovědí není obsah, ale operační režim akademie, kde se sází na kvantitu publikovaných článků, ne vždy na pečlivost a kvalitu.
Výsledkem je zjednodušení pro média, které pošlou do éteru lákavou zprávu, zatímco důvěra společnosti ve vědu dostane další drobný šrám.
Nezapomínejte:
- Psychologie je stále exaktní věda, stojící na stovkách pečlivých studií. Její reputace však trpí rychle publikovanými projekty s malou metodickou oporou. Kritické myšlení zůstává klíčové: nezatracujte obor kvůli nekvalitním výstupům.
ZDROJE (MLA):
- Dubé, Simon, et al. „Beyond Words: Relationships between Emoji Use, Attachment Style, and Emotional Intelligence.“ PLOS ONE, vol. 19, no. 12, 4 Dec. 2024, e0308880. https://doi.org/10.1371/journal.pone.0308880.
