Nová studie potvrzuje indický původ romské komunity
Výzkum, který v roce 2025 provedla Univerzita Pompeu Fabra (UPF) v Barceloně, přinesl překvapivá data o genetických rozdílech romských populací žijících na Pyrenejském poloostrově a v ostatních částech Evropy. Genom všech evropských Romů nese dvě třetiny západně-eurasijského a jednu třetinu jihoasijského původu, což potvrzuje jejich kořeny v Indii – výsledek, který souhlasí s předchozími vědeckými zjištěními.
Na projektu se podílel Institut evoluční biologie (IBE) společně s UPF a CSIC. Analýza více než 110 dobrovolníků z iberských romských komunit a několika desítek Romů ze zbytku Evropy vytvořila dosud nejucelenější genomovou mapu evropských Romů. Poprvé bylo potvrzeno, že se Romové tradičně žení a vdávají převážně uvnitř své komunity, i když zejména na Pyrenejském poloostrově docházelo opakovaně ke smíšeným sňatkům s neromskou populací.
Studie rovněž jasně dokládá, že příchod Romů do Evropy byl jednorázovou migrační vlnou z Indie v historických časech, což vyvrací teorie o židovském nebo severoafrickém původu.
„Diaspora Romů je výsledkem jediné vlny migrace z Indie do oblasti Balkánu asi před tisíci lety, odkud se šířili dále do Evropy a na Pyrenejský poloostrov, kde žijí už více než 600 let,“ vysvětluje hlavní autor výzkumu, profesor David Comas z fakulty medicíny a biologických věd na UPF a IBE.
Podle výsledků analýzy cítíte jako domorodý Evropan jeden fakt výrazně: iberští Romové dnes vykazují ve své genetice vyšší podíl evropských předků ze západu, než jejich příbuzní z jihovýchodu Evropy, a naopak nižší podíl jihoasijského původu. To napovídá, že v průběhu staletí docházelo na Iberském poloostrově k větší míře smíšených sňatků a kontaktů s místní populací než jinde v Evropě.
Jak podotýká profesor Comas, „rozdíly souvisejí nejen s místními zvyky, ale i s historickými zásahy a zákony, které měly na romské komunity v různých částech Evropy různé dopady.“
Další zajímavostí je, že Romové ze stejného regionu na Pyrenejském poloostrově tvoří rodiny především mezi sebou – tento vzorec se ovšem u místních neromských obyvatel tak silně neprojevuje.
Výzkumníci zaznamenali nárůst míšení obyvatel, který začal mezi španělskými a portugalskými Romy před zhruba pěti generacemi, zatímco u romských komunit v jiných částech Evropy to bylo před asi deseti generacemi. Obecně genomové analýzy naznačují, že proces migrací a mísení obyvatelstva byl v 18. a 19. století intenzivnější, než jsme si do roku 2025 mysleli: „Jde o uzavřenou komunitu, ale rozhodně ne izolovanou,“ doplňuje Comas.
600 let romské historie na Pyrenejském poloostrově
Přesné statistiky neexistují, ale dnes v Evropě žije podle odhadů 10–15 milionů Romů. Významná část této komunity se nachází právě na Pyrenejském poloostrově (Španělsko a Portugalsko), kde jim místní říkají „kalé“ a jejich počet přesahuje milion lidí. První písemné zmínky o příchodu Romů na iberský jih najdeme už v Zaragoze v roce 1425. Proto rok 2025 je pro romskou komunitu na Iberském poloostrově symbolický – slaví 600 let kontinuálního života v regionu. Výzkum však naznačuje, že Romové dorazili ještě o něco dříve, pravděpodobně před 625–650 lety.
Studie z UPF připomíná, že původní přijetí Romů na Pyrenejském poloostrově bylo poměrně vstřícné. Už brzy však následovaly omezující zákony a nátlak na usazení. Nejdrsnějším příkladem represí byla tzv. „Velká zátahová akce“ v roce 1749, kdy byly tisíce Romů zatčeny a uvězněny. Dnes sice mají plná občanská práva, přesto romská komunita stále čelí sociálně-ekonomickým nerovnostem ve srovnání se zbytkem obyvatel, jak známe i z některých našich českých měst.
- Věděli jste, že i v českých regionech mají některé romské skupiny unikátní jazykové, kulturní nebo dokonce kulinářské zvyklosti? Genetické i kulturní odlišnosti jsou výsledkem dlouhého soužití a historického vývoje v konkrétních zemích.
Pokud vás historie migrací, identity a soužití různých komunit v Evropě zajímá, právě teď je ideální čas pro další objevování. Výše uvedené poznatky rozhodně vrhají světlo na pestrou evropskou historii, jak ji často neznáme – a právě tím mohou inspirovat i náš každodenní pohled na rozmanitost v české společnosti.
