Nová studie ukazuje ničivé důsledky nukleární zimy pro světovou produkci potravin. Dopady by pocítil celý svět
- Tohle není hrdina z animáku, ale skutečný živočich, který žil před 280 miliony let
- Věda potvrdila: klimatická změna ohrožuje sýry, na které jsme v Česku zvyklí
Jaderný konflikt v globálním měřítku by způsobil klimatické změny s dalekosáhlým dopadem – daleko za hranice přímých ztrát. Teorie takzvané nukleární zimy vychází z toho, že obrovské množství sazí a prachu by se dostalo do atmosféry a roky by bránilo průchodu slunečního svitu. V důsledku by zahynula velká část živých organismů. Největším rizikem, na které vědci upozorňují, je právě kolaps globální produkce potravin. Výzkumníci z Pensylvánské státní univerzity proto zmapovali, co by nás mohlo čekat v případě nejhoršího scénáře.
Vědecký tým si jako ukazatel zvolil kukuřici (Zea mays), která se pěstuje téměř po celém světě a je klíčovou plodinou. Pomocí simulací sledovali 38 572 různých oblastí a zkoumali šest hypotetických scénářů jaderných konfliktů – od nejmenšího zásahu (5 milionů tun sazí) až po fatální variantu (165 milionů tun). Výsledek? Produktivita potravin prudce padá a s dnešními možnostmi jaderných zbraní jde opravdu o trvale ničivý dopad.
Co by následovalo: bezpečnost potravin by padla na kolena
Studie publikovaná v Environmental Research Letters – jak upozorňuje i server Sciencealert – doložila razantní propad produkce potravin. Pokud by jaderný konflikt uvolnil do atmosféry „pouhých“ 5,5 milionu tun sazí, celosvětová produkce kukuřice klesne o 7 %. To samo o sobě by uvrhlo miliony lidí do nejistoty. Pokud by však došlo k extrémnímu scénáři s 165 miliony tun sazí, produkce by mohla klesnout až o 80 %.
Nejčernější varianta počítá ještě s jedním faktorem – zničením ozonové vrstvy. Výbuchy jaderných bomb uvolní do stratosféry oxidy dusíku, které v kombinaci se zplodinami urychlí rozklad ozonu. Následkem je masivní průnik UV-B záření na povrch, který ničí rostlinné tkáně a zásadně snižuje úrodu.
Tým odhaduje, že úroveň škodlivého UV-B dosáhne vrcholu mezi 6. a 8. rokem po katastrofě, což povede k dalšímu poklesu sklizně kukuřice o 7 %. V součtu by tak v extrémní variantě plodiny vymizely až z 87 % – a to je bez přehánění katastrofa, která nemá v dějinách obdoby.
Simulace naznačují, že obnova produkce kukuřice na původní úroveň může trvat 7 až 12 let, podle závažnosti scénáře. Lepší vyhlídky má jižní polokoule a regiony blízko rovníku, zatímco severní oblasti si počkají déle.
Přesto existují cesty, jak alespoň zpomalit úpadek. Přechod na mrazuvzdornější odrůdy s kratší vegetační dobou může nakonec zachránit až 10 % úrody. Zcela klíčové však je – nukleární zimě raději předejít, za jakoukoliv cenu.
Jako jedno z řešení navrhují vědci i takzvané „agro-resilienční balíčky“. Ty by obsahovaly semena a materiál vhodný do extrémně chladného a nestabilního klimatu po katastrofě. Pomohly by udržet základní produkci potravin i v dobách, kdy běžné dodávky a infrastruktura selhávají. Tento koncept lze použít i pro jiné typy přírodních pohrom – a rozhodně stojí za to o něm v Česku diskutovat.
