Cesta ke kořenům lidské architektury zůstává veřejnosti zatím uzavřená. Proč?
- Staveništní plůtky, plachty a odpadky na místě, kde byla objevena neandrtálská otisk prstu starý přes 43 tisíc let
- Archeologové odhalili středověký hrob tzv. upíra
Jen málokdo by tipnul, že právě v Řecku, ukrytá v krasové jeskyni v srdci Thessálie, leží nejstarší známá lidská stavba světa. Stěna z kamení, která ve své době představovala pokrok srovnatelný s dnešními stavebními inovacemi, byla postavena už před 23 000 lety. Pro srovnání – pyramidy v Gíze vznikly až o zhruba 20 tisíciletí později.
Jeskyně Theopetra, zasazená do vápencového kopce poblíž stejnojmenné vesnice, skrývá stopy lidské přítomnosti dlouhé přes 130 tisíc let. Archeologové zde našli vrstvy s nástroji z doby kamenné, pravěké ohniště i otisky dětských chodidel. Díky neobvykle dlouhé a nepřerušené historii osídlení zde můžeme doslova listovat „kronikou“ vývoje našich dávných předků – krok za krokem, generaci po generaci.
Právě zde vědci odhalili kamennou zeď, která podle analýzy metodou opticky stimulované luminiscence (OSL) vznikla před 23 000 lety. Pravěcí obyvatelé zde vystavěli pevnou bariéru u vchodu, patrně jako obranu před krutým mrazem poslední doby ledové. Tato stavba svědčí nejen o pozoruhodné vynalézavosti, ale i o raných známkách sociální organizace – schopnosti lidí domluvit se, naplánovat a společně tvořit.
Theopetrská zeď rozhodně není pouhým hromaděním kamení, ale záměrně navrženou stavbou, která převrací běžnou představu o vývoji architektury. Ještě donedávna se totiž mělo za to, že první sofistikovaná sídla – typu slavného Çatalhöyüku v dnešním Turecku (zhruba 7 400 let př. n. l.) – vznikaly mnohem později. Tento nález tak posouvá počátky lidského stavitelství tisíce let zpátky a mění učebnicová data.
Jak se žilo v pravěké jeskyni?
Výkopy v jeskyni odhalily pozůstatky kamenných nástrojů, obydlených ohnišť, ale také využívání alternativních paliv – například rašeliny nebo trusu, pokud bylo dřevo vzácné. To dokládá pozoruhodnou schopnost improvizace a tradici předávání znalostí napříč generacemi – někdy i mezi různými druhy člověka, včetně neandrtálců a našich předků.
Otisky dětských nohou a drobné předměty každodenní potřeby ukazují, že Theopetra nesloužila jenom jako úkryt v nouzi, ale stala se skutečným domovem pro celé rodiny. Je fascinující si představit život komunit, kde se při světle ohně předávalo řemeslo i příběhy.
Díky svému výjimečnému bohatství nálezů se jeskyně Theopetra stala klíčovým místem pro poznání počátků architektury i sdíleného života. Místní vědci ji přirovnávají ke kronice, kde se na několika stech metrech čtverečních odehrály příběhy pokroku, přežití a raného společenského života. Bez nadsázky – tato jeskyně výrazně rozšířila naše chápání evropského pravěku – od prvotních komunit až ke vzniku měst.
V současnosti je jeskyně uzavřena pro veřejnost, aby zůstala nedotčená pro další archeologické průzkumy – a upřímně, nedivím se. Jeden z největších objevů posledních let je stále plný otazníků. Obyčejná zeď, kterou by dnešní turista snadno přehlédl, zásadně změnila pohled na to, co naši dávní předci dokázali – i jak daleko sahají naše společné stavební kořeny.
