Za pouhých 214 dní jsme vyčerpali přírodní zdroje určené na celý rok. To je o 74 % více, než naše ekosystémy zvládnou obnovit.
2. srpna 2025 jsme jako planeta opět překročili pomyslnou hranici udržitelnosti – a to s dosti znepokojivým předstihem. Lidstvo totiž během 214 dnů vyčerpalo zásobu přírodních zdrojů určenou na celý jeden rok. Znamená to, že během zbytku roku výrazně přečerpáváme možnosti naší planety. Podle údajů Global Footprint Network (GFN), která spolupracuje s více než 200 státy a desítkami mezinárodních organizací, spotřebováváme o 74 % více, než ekosystémy dokážou přirozeně obnovit.
Den ekologického dluhu znamená, že lidská poptávka po přírodních zdrojích za jeden rok překročila „rozpočet“, který Země stihne za stejné období obnovit. Pokud bychom to převedli do jazyka financí, je to podobné, jako kdybychom účetní zůstatek na rok vyčerpali už začátkem srpna.
Organizace WWF poukazuje na to, že se tento den každoročně posouvá dříve a dříve – a to od doby, kdy se tato data začala před více než 50 lety měřit. Smutným faktem zůstává, že tempo spotřeby přírody dramaticky zrychluje. Jen za posledních 20 let se Den ekologického dluhu posunul téměř o tři měsíce kupředu. Enrique Segovia, ředitel ochrany přírody při WWF, uvádí: „Od roku 1970 se spotřeba přírodních zdrojů znásobila exponenciální rychlostí, zatímco počet obyvatel se zdvojnásobil.“
Výjimečné události mají na termín ekologického dluhu výrazný dopad – například během pandemie COVID-19 v roce 2020 se díky lockdownům snížila spotřeba natolik, že se den posunul až na 22. srpna. Podobný vliv měla hospodářská krize v roce 2008. Snížení mobility a průmyslové výroby dokázalo tehdy poptávku stáhnout téměř o 10 %. Hned v roce 2021 ale tempo spotřeby znovu vzrostlo – a termín ekologického dluhu jsme zaznamenali stejně jako před pandemií: 29. července. O rok později to bylo ještě o den dříve, 28. července.
Rozdíly mezi státy jsou propastné. Některé, jako Finsko nebo Angola, končí rok s přírodním rozpočtem v plusu. Jiné, například Katar či Lucembursko, vyčerpají „roční příděl“ už za měsíc a půl. Katar figuruje v tomto žebříčku jako téměř extrémní příklad: jeho spotřeba odpovídá tomu, jako bychom měli k dispozici devět planet Země. USA by bylo potřeba pět, Španělsko tři.
Specificky pro Českou republiku: Češi Den ekologického dluhu tradičně překračují v květnu, podobně jako většina států západní Evropy. Česko má vysokou energetickou spotřebu, silný průmysl i náročný životní styl. Místní společnosti typu Skanska nebo ČEZ v posledních letech investují do udržitelnějších řešení, ale celková rovnice je zatím stále alarmující.
Celosvětově žijeme, jako by byla Země k dispozici 1,75krát – což samozřejmě není. WWF varuje, že za tento ekologický dluh platí příroda vysokou cenu: krajinu ukusují požáry a těžba, řeky vysychají, mokřady mizí a mořské ekosystémy jsou čím dál chudší. Vyvíjí se tlak na ornou půdu, expandují města, roste množství emisí, které už planeta není schopná pojmout.
Ve výsledku tím škodíme nejen současným generacím, ale zadlužujeme i budoucnost našich dětí. Přesto situace není neřešitelná. Stále ještě lze obnovit zdraví ekosystémů – o to ale musíme usilovat rychle. Podle WWF už některé oblasti, např. Amazonie, balancují na hranici nevratnosti. Jak říká Enrique Segovia: „Obnova přírody je často rychlá – stačí přestat působit škody.“ Zároveň připomíná, že 50–60 % naší ekologické stopy tvoří uhlíková stopa. Pokud se nám podaří rychle dekarbonizovat dopravu, průmysl i energetiku, ulevíme nejen planetě, ale i naší peněžence. Výhody pocítíme už během několika let.
Co můžete udělat vy?
- Zvažte, zda opravdu potřebujete nové spotřebiče či módní novinky – recyklace a second handy jsou trend i v roce 2025.
- Podporujte české výrobky a lokální potraviny – šetříte energii na přepravu a podporujete ekonomiku doma.
- Zaměřte se na snižování vlastní uhlíkové stopy: zateplení domu, MHD, obnovitelné zdroje energie (např. komunitní solární projekty), méně masa na talíři;
- Sdílejte informace s okolím. Každý krok má smysl – i když to často vypadá, že změna závisí pouze na politicích či velkých firmách.
Možná právě dnes začíná den, kdy otočíme trend a dokážeme, že Češi umí být šetrní nejen k pivu, ale i k přírodě. V roce 2025 více než kdy jindy platí: co ušetříme Zemi dnes, bude zítra fungovat ku prospěchu nám všem.
