Etna letos prokázala rozmanité, atraktivní, a občas i nebezpečné erupce. Na Štědrý den se zesílily otřesy země, což naznačovalo, že magma se blíží k povrchu. V obou starých vrcholových kráterech Etny začaly explozivní erupce ohnivé lávy. Severovýchodní kráter se ukázal jako nejaktivnější, odkud se již 28 let nepodařilo zaznamenat větší erupce. Boris Behncke, vulkanolog z INGV a jeden z nejlepších znalců činnosti Etny, vyjádřil v té době pochybnosti o tom, zda bude severovýchodní kráter schopen paroxysmální erupce. Nicméně dodal, že v případě Etny nikdy nelze být stoprocentně jistý, protože často vykazuje překvapivé události.
Očekávaná erupce nakonec skutečně nastala. V letošním roce již došlo k dvěma delším tokům lávy a také k erupci spojené s pyroklastickým proudem, a nyní se relativně klidný kráter od roku 1998 znovu probudil a způsobil paroxysmální erupci. V sobotu dopoledne se oblak vulkanického popela vyhnal do výšky několika kilometrů nad sněhem pokrytou sopku a následně se odnesl na západ, způsobující vulkanický déšť popela. Paroxysmální erupce nastává, když se klidnější erupce náhle změní v mnohem intenzivnější. V případě Etny to funguje tak, že v jednom z vrcholových kráterů začínají ohnivé lávové erupce. Tyto erupce mohou trvat dny až týdny a poté se náhle přepnou na silné erupce lávových gejzírů, které provází vysoký oblak vulkanického popela. Tato erupce obvykle trvá krátce, většinou jen několik hodin, a pak skončí tak rychle, jak začala.
Etna je jedním z nejaktivnějších a nejlépe monitorovaných vulkánů na Zemi. Za posledních více než 25 let se v hlavních kráterech většinou odehrávaly explozivní erupce, ale v roce 2018 a také předtím v roce 2008 a 2004 došlo k prasknutí jejího boku, což vedlo k erupcím lávových toků. V oblasti vrcholu se nachází několik kráterů. Severovýchodní kráter vznikl v roce 1911, Bocca Nuova v roce 1968, jihovýchodní kráter v roce 1971 a nejmladší nově vzniklý jihovýchodní kráter se objevil v roce 2010. Ten se stal nejaktivnějším, přičemž v uplynulých letech probíhaly větší explozivní erupce většinou právě zde, celkem více než sto během patnácti let. Dlouhou dobu byl vrchol severovýchodního kráteru nejvyšším bodem Etny, ale v roce 2021 tuto čest převzal vrchol fládrujícího nového jihovýchodního kráteru.
Otřesy země vycházející z hloubky a vzestupnost povrchu již před Vánocemi naznačovaly, že Etna po relativně dlouhém období klidu trvajícím od září znovu nabírá energii. Na Štědrý večer bylo nad severovýchodním kráterem již vidět červené záření; v tomto místě se od roku 1998 neodehrála významná explozivní erupce. U vulkánů však musí být i ta nejmenší možnost zvažována a paroxysmální erupce v sobotu dopoledne tuto myšlenku potvrzuje. Otřesy země po erupci lávového gejzíru stále zůstávají v červené zóně, což naznačuje, že magma stále proudí směrem k povrchu. Může tedy dojít k dalšímu pokračování, otázkou však zůstává, zda to opět vyprodukuje severovýchodní kráter. Je tedy vhodné se podívat na historii kráteru – to udělal i Boris Behncke, který poukázal na to, že podobné vzory vulkanické činnosti byly viditelné i v dřívějších obdobích.
Kráter Etny vykazuje typické erupce ohnivých lávových efektů typu Stromboli, nicméně v roce 1977, po přibližně 30 letech klidu, tento typ erupce najednou vyústil v erupci lávových gejzírů, po které brzy následovalo dalších dvacet významnějších erupcí. Následovalo opět dlouhé období klidu, po deseti letech se objevily opět erupce lávových gejzírů, které trvaly až do roku 1998. Nyní, po 28 letech, se severovýchodní kráter znovu připravil a způsobil eruzi lávového gejzíru. Na základě historie erupcí kráteru nelze vyloučit, že se v budoucnu podobné události budou opakovat častěji.
