Štěstí je nejvyšší v mládí, klesá ve středním věku a v pozdním věku opět roste
Věděli jste, že naše štěstí v průběhu života připomíná tvar písmene „U„? Právě to potvrzuje řada moderních výzkumů v oblasti psychologie a duševního zdraví. Znamená to, že v mládí býváme šťastní, kolem středního věku nám euforie trochu vyprchá, a s přibývajícím věkem se pohoda opět vrací.
Rozsáhlý metaanalýza, která zahrnula více než 460 000 účastníků, ukazuje, že životní spokojenost často klesá mezi 9. a 16. rokem, poté zvolna stoupá a vrcholu dosahuje okolo 70. Po sedmdesátce bývá patrný už jen mírný pokles až do 96 let. Další výzkum zmiňuje, že pozitivní emoce ubývají už od dětství, zatímco ty negativní po určitém kolísání až do šedesátky ustupují, aby pak s věkem zase sílily.
Když se podíváme na známé psychologické práce o štěstí, objevíme zde velmi podobný obraz: mladí lidé uvádějí vysokou míru pohody, která výrazně klesá mezi 40. a 50. rokem, ale po šedesátce a sedmdesátce se znovu zlepšuje. Alan D. Castel z UCLA si všímá, že mnoho starších Čechů – a nejen jich – hlásí překvapivě větší klid a spokojenost se svými životními zkušenostmi, než by kdo čekal.
Přesto však tento „emoční oblouk“ není pravidlem ve všech státech nebo generacích. Například v západní Evropě, Velké Británii nebo i Austrálii už dnešní mladí nezažívají žádný „vrchol“ štěstí na začátku života – spokojenost často zůstává nízká až do padesátých narozenin.
Podle Tylera VanderWeela, jehož tým publikoval studii v Nature Mental Health, hraje v tomto trendu roli ekonomická nejistota, tlak online prostředí a také důsledky pandemie, které se silně podepsaly na psychice mladých generací.
Co z toho plyne? I když nás krize (nejen) středního věku občas položí na lopatky, máme šanci, že se štěstí na starších kolenou zase vrátí – a někdy je dokonce větší než kdy dřív. A upřímně, znáte někoho, kdo by si v sedmdesáti nechtěl užít v pohodové společnosti pod Karlovým mostem či na zahrádce u českého pivovaru?
