Každých pět dní lidstvo postaví novou zastavěnou plochu o velikosti srovnatelné s Prahou. Urbanizace opravdu nabrala na rychlosti a ekologické důsledky už rozhodně nelze přehlížet. Právě stavebnictví je dnes odpovědné za 37 % celosvětových emisí skleníkových plynů. Proto vznikla nová zpráva Programu OSN pro životní prostředí (UNEP), která nejen přináší alarmující čísla, ale především reálná řešení pro dekarbonizaci celého odvětví a snížení produkovaného odpadu.
Dekarbonizace: Co to znamená a proč je potřeba
Dekarbonizace znamená postupné snižování emisí CO₂ u jednotlivých procesů, dokud se nedosáhne stavu, kdy celková bilance emisí je nulová. Klíčovou cestou vpřed je nahrazení procesů, které vypouštějí skleníkové plyny—například omezení spalování fosilních paliv při výrobě elektřiny. Stavební firmy i města proto stále častěji přecházejí na energii ze solárních panelů nebo elektřinu z obnovitelných zdrojů. Někde ale emise zcela odstranit nejde. Proto je důležité pracovat také s kompenzací emisí—výsadbou stromů či využitím technologií pro záchyt CO₂.
UNEP vše shrnul ve zprávě „Building Materials and the Climate: Constructing a New Future“. Zaměřuje se na sociální, ekonomické i politické aspekty výroby stavebních materiálů a navrhuje například širší využívání biomateriálů s etickým původem, které nevedou k ničení přírodních ekosystémů.
Domy budoucnosti: Jak stavět chytře a šetrně
Pravděpodobně nejúčinnější strategií je podle expertů recyklace a rekonstrukce stávajících budov. Když využijeme nevyužité objekty jako základ a implementujeme moderní zateplovací technologie, můžeme emise snížit až o 75 % oproti nové výstavbě. Jenže obyvatel neustále přibývá, a tak se novostavbám zcela vyhnout nedá. Důležité je proto také přizpůsobit regionální trh, stavební kulturu i vzdělávání architektů a inženýrů takzvané cirkulární ekonomice.
Jak to popisuje Sheila Aggarwal-Khan z UNEP: „Ještě nedávno byla většina budov postavena z lokální hlíny, kamene, dřeva či bambusu. Moderní materiály jako beton a ocel ale často jen vypadají odolně, realita je však jiná—končí na skládkách a výrazně přispívají ke klimatické krizi.“ Výroba betonu, oceli a hliníku dnes tvoří 23 % globálních emisí—více než mnoho jiných průmyslů dohromady.
Konkrétní kroky, jak srazit emise ve městech
Zpráva UNEP nezůstává jen u čísel, ale nabízí ověřená opatření pro praxi. Jedním z nich je zelené střechy a fasády, které potenciálně vrací do měst kus přírody. Vegetace pomáhá ochlazovat budovy, šetří energii na chlazení a dokáže lépe vsakovat vodu než beton—což výrazně podporuje obnovu podzemních zásob. Odborníci odhadují úsporu energie až 60 % oproti holému betonu.
Samozřejmě ne všechny inovace jsou všude dostupné. Například využití recyklovaného betonu či kovu je ve vyspělých zemích snazší, zatímco rozvojové státy často bojují s nedostatkem potřebných materiálů. Proto zpráva doporučuje i lokální alternativy a inovativní stavební metody, které pomáhají překlenout regionální rozdíly. Důraz klade i na to, aby byla k dispozici ověřená data a fakta—jedině tak se mohou přijímat správná rozhodnutí pro budoucnost v éře klimatických změn.
Pozor na často mylné představy:
- To, že se každých 5 dní postaví plocha o rozměrech Prahy, neznamená, že vznikají celé nové „Prahy“ najednou. Jde o součet všech nově zastavěných oblastí po světě.
Důležité zdroje (MLA):
- Building Materials and the Climate: Constructing a New Future.
