Mezinárodní vědecký tým pod vedením geofyzika Rusa Mitchella z Čínské akademie věd učinil fascinující objev v historii Země. Délka dne zůstávala stabilní na úrovni 19 hodin po dobu téměř miliardy let, zastavujíc se v obvyklém zpomalování, kterého se naše planeta běžně dožívá kvůli přílivovým jevům.
Podle informací z Daily Galaxy tým shromáždil desítky historických odhadů délky dne, které byly získány z sedimentárních vrstev pokrývajících posledních 2,5 miliardy let. Tyto odhady byly analyzovány s pomocí cyklostratigrafie.
Výsledky ukázaly, že otáčení Země se nezpomalovalo postupně, jak se dříve předpokládalo. Místo toho se dostalo do vzácného stavu rovnováhy mezi dvěma protichůdnými silami: měsíčním přílivem, který má tendenci zpomalovat rotaci planety, a atmosférickým přílivem vyvolaným slunečním vlivem, který by mohl toto otáčení urychlit.
Mitchell prohlásil: „Zdá se, že délka dne na Zemi přestala dlouho trvat zvyšovat a stabilizovala se na přibližně 19 hodin, a to před jednou až dvěma miliardami let.“ Upozornil, že rovnováha mezi těmito silami vedla k stagnaci otáčení Země téměř na miliardu let, což představuje bezprecedentní období stability v geologické historii planety.
Následky této stability se však netýkaly pouze rotace, ale také atmosféry a životodárného kyslíku. V této epoše většina kyslíku pocházela z cyanobakterií v mělkých mořských dně.
Studie publikovaná v Nature Geoscience naznačila, že kratší dny omezovaly produkci kyslíku, a občas dokonce spotřeba těchto mikroorganismů kyslík překročila jeho produkci, což vedlo k udržení nízkých hladin kyslíku po celá staletí a možná oddálilo vznik složitějšího života na planetě.
Ačkoli tato rovnováha skončila před miliony let, otáčení Země se stále mění, i když v menších měřítkách. Moderní měření s využitím atomových hodin naznačuje, že délka dne je každoročně ovlivňována větrem, mořskými proudy a vnitřními procesy planety.
Předchozí studie na Liverpoolské univerzitě mezi lety 1962 a 2012 ukázaly, že rotace Země podléhá pravidelným oscillacím každých 5,9 let, kromě náhlých změn spojených s magnetickými vibracemi Země, které jsou způsobeny pohyby v kapalném vnějším jádru planety.
Tento objev naznačuje, že Země se nikdy nezastavila v procesu změn a pohybu. I její vnitřní hloubky hrají stále aktivní roli v určení délky našich dnů a přinášejí tak nový pohled na dynamickou historii a vývoj planety v průběhu miliard let.
