Malá soška ze dna italského jezera mění náš pohled na dobu železnou
- Vesmírem se objevila záhadná červená světla a vědci jsou zmateni: „Nerozumíme tomu“
- Blesková koule natočená uprostřed pole: záběry, které vás nenechají klidnými
Hlubiny jezera Bolsena v oblasti Aiola v Itálii vydaly svůj poklad, který odhaluje dosud neznámé stránky života v době železné. Archeologové zde nalezli drobnou hliněnou sošku, jejíž stáří odborníci odhadují na 10.–9. století před naším letopočtem. Tato nález nabízí unikátní vhled do myšlení a každodennosti dávných obyvatel centrální Itálie.
Soška – ženská postava o velikosti lidské dlaně – je nedokončená, jako by se jednalo o skicu z rukou tvůrce ze starověku. Její jednoduchá forma však není na úkor informací, které o sobě vydává: na povrchu jsou dodnes patrné otisky prstů člověka, který ji před třemi tisíci lety formoval.
I v této skrovné formě dokáže soška prozradit hodně o tom, k čemu mohla sloužit, i o životě v době železné na Apeninském poloostrově. Výjimečný je nejen věk exponátu, ale i jeho neobvyklé naleziště. Podobné nálezy, stejně jako zbytky slavného majáku v Alexandrii, potvrzují smysl a hodnotu podvodní archeologie.
Okno do rituálů všedního dne doby železné
Památkáři často spojují hliněné figurky s pohřebními rituály. V tomto případě však byla soška nalezena v obytné zóně dávné osady, což zpochybňuje její původní pohřební funkci. Vědci zmiňují, že mohla být využívána při domácích rituálech nebo tvořit součást kultovního prostoru přímo v srdci vesnice, jak upozorňuje například italský portál Focus Storia.
To, co opravdu inspiruje, je mimořádný stav uchování sošky. Kromě otisků prstů si badatelé všimli i otisku tkaniny pod hrudí figurky. Naznačuje to, že předmět mohl být ve své době ovinut látkou či dokonce „oblékán“. Tento detail otevírá zcela nový pohled na rituály, dekorace a smysl pro detail starých Italů.
Kredit za tento objev patří týmu Odboru pro podvodní archeologii (Servizio di Archeologia Subacquea), ale zásluhu na uchování sošky mají také restaurátoři z italského Národního ústavu pro ochranu kulturního dědictví spolu s vládními potápěči. Právě taková spolupráce specialistů často rozhoduje o osudu unikátních nálezů.
Aiola: Osada s minulostí, která teprve znovu ožívá
Lokalita Gran Carro di Bolsena v sopečné oblasti Aiola byla archeologicky dlouho zcela nepopsanou kapitolou. Všechno změnil až rok 1991, kdy vědci spojili koncentraci kamení bez zjevného uspořádání s výskytem teplých pramenů ve vodách jezera.
První objevy přinesly dřevěné kůly a keramické střepy na jihozápadním břehu Bolseny – jasný doklad starobylého osídlení už v době železné. Horké prameny zde dosahují teplot až 40 °C a ve stejném jezeře je několik dalších menších kamenných formací.
Klíčový zlom nastal v roce 2020, kdy pod kameny archeologové nalezli hliněný val ve stejné zóně, kde byly dříve dřevěné a keramické pozůstatky. Tento nález přesvědčil odborníky, že Aiola byla významnou palafitovou vesnicí (osada na kůlech nad vodou) rané doby železné. Pozdější nalezené mince a nádoby z doby císaře Konstantina navíc ukazují, že lokalita byla využívána až do pozdní fáze Římské říše.
Aiola a celé jezero Bolsena tak zůstávají studnicí nevyřčených příběhů. Každý nový nález – třeba i jen nedokončená hliněná soška – představuje cenný dílek do mozaiky o tom, jak vypadaly život a zvyky dávných komunit, které bychom jinak mohli jen tušit. Pokud máte při toulkách po Itálii rádi historii, místo rozhodně stojí za zastavení!
