Docentka Rosana López Rodríguez z ČVUT Madrid upozorňuje na zásadní roli lesů v boji proti suchu
Když je řeč o suchu, většina z nás si představí srážky a hladinu přehrad. Jenže ve skutečnosti je za účinným bojem proti vysychání krajiny ještě jedna klíčová složka – naše lesy. Stromy hrají zásadní roli při ochraně půdy, vody i celého klimatu. A v roce 2025 to už nikdo v Česku nezpochybňuje.
Představte si příklad: lesy slouží jako přirozený filtr – zabraňují tomu, aby znečištění proudilo do řek a déšť splavoval půdu do vodních toků. Pokud lesy mizí, voda v krajině je špinavější a říční koryta plytká a méně účinná při vedení vody. Opačná situace je v oblastech s dostatkem stromů, kde lesy pomáhají čistit vodu a prodlužují životnost přehrad. Je to začarovaný kruh – voda a lesy spolu tvoří jeden cyklus.
Rosana López Rodríguez, docentka lesního inženýrství z ČVUT Madrid, to popisuje jasně: „V posledních desetiletích k nám dorazily extrémní jevy: vlny veder, málo srážek a vysoké teploty. Teplota zvyšuje tzv. odpařovací poptávku, tedy atmosféru, která si žádá víc vody – a stromy jí ztrácejí více. Dochází k tzv. klimatickému suchu, které stresuje stromy ještě víc, zejména při vedrech.“
Zároveň platí, že změny klimatu celý tento cyklus urychlují. Podle údajů Evropské sítě monitorování zdraví lesů má 24 % španělských stromů masivní opad listí. Tyto stromy pak méně zachycují CO₂ a zároveň ztrácejí schopnost chránit půdu před erozí. Výsledek? Za pár desítek let se některé oblasti posunuly z „suchých subhumidních“ na pouštní.
„Lesy jako takové nezmizí,“ uklidňuje López Rodríguez, „ale budou jiné – a s nimi i živočišné společenství. Mohli bychom sice vysazovat druhy lépe přizpůsobené suchu, ale nejde jen o stromy, proměňují se i fauna a samotná půda. Změní se i říční ekosystémy.“
Degradace půdy, jak potvrzuje výzkum španělského CSIC, už ohrožuje třetinu území. V takových oblastech je přirozená obnova lesů téměř nemožná a náhradní výsadby bývají extrémně drahé.
López Rodríguez dodává: „V mnoha částech Pyrenejského poloostrova je špatně spravováno lesní hospodářství. Hustota porostů je velká, takže smrtnost dospělých stromů je vyšší, protože chybí dostatek prostředků na péči. Dospělé stromy odumírají a nová generace se objevuje jen pomalu, spontánní obnovu skoro nevidíme. Práce s lesy je běh na dlouhou trať a právě správu lesů jsme dlouho podceňovali.“
Propojení mezi lesy a vodou je jasné: méně lesů znamená víc eroze, zhoršení kvality vody a méně úrodnou půdu. To vše negativně zpětně ovlivňuje schopnost lesa obnovit se – a celá krajina se točí v začarovaném kruhu.
„V současnosti jsou právě lesy společně s oceány hlavními ‚pohlcovači‘ uhlíku – a to nejen v korunách, ale i v půdě a kořenech,“ uzavírá López Rodríguez. „Města s více stromy mají navíc o poznání příznivější mikroklima, protože stromy likvidují CO₂ i další škodliviny. Ale tam, kde je stromů málo, dochází ke ztrátě půdy a spodních vod v obrovském měřítku.“
Co z toho plyne pro Česko?
- Opečovávejme lesy: lepší řízení, promyšlené výsadby a ochrana místních druhů.
- Investujme do městské zeleně – příklad Praha, Brno nebo Plzeň už ukazuje cestu ostatním městům.
- Sledujme erozní mapy a obnovujme ochranu půdy i v drobnější „krajinné zeleni“ kolem polí a vody.
Narůstající extrémní sucha v Evropě jsou výzvou, která se dotýká každého z nás – a česká krajina ještě má šanci zůstat zelená a životadárná. Stačí, když ji vezmeme vážně.
