Kosti lícní a části dolní čelisti odhalené v burgoském nalezišti Sima del Elefante představují doposud nejstarší doklad lidského rodu na západě Evropy. Jde o nález starý mezi 1,1 až 1,4 milionu let.
Legendární jméno paleoantropologie, Meave Leakey, kdysi odpovídala na otázku, kdy lidstvo získá skutečně jasný obraz evoluce člověka, s úsměvem: „Za sto let, nebo tak nějak“. Není divu – každý nový nález sice rozsvítí světlo v temném tunelu minulosti, zároveň však ukáže, jak daleko se tento tunel táhne dál.
To platí i pro poslední objev v Sima del Elefante v pohoří Sierra de Atapuerca. Podle nedávno vydaného článku v časopise ‘Nature’ se jedná o fragment levé části tváře dospělého hominina, doplněný kamennými nástroji a zvířecími kostmi s jasnými stopami po opracování – pozůstatky pradávného hodování.
Seznamte se s „Pink“ – nejnovějším pradávným Evropanem
Vědci při online konferenci vysvětlili, že tento nález, označený jako ATE7-1, dostal přezdívku ‘Pink’. Inspirovala je nejen slavná hudební skupina Pink Floyd s ikonickým albem ‘The Dark Side of the Moon’, ale hlavně první autorka studie Rosa Huguet (‘pink’ znamená anglicky růžová). Huguet působí v Katalánském institutu pro paleoekologii člověka a evoluční studia (Iphes-Cerca) a na Univerzitě Rovira i Virgili (URV), kde také koordinuje vykopávky se Xosém Pedrem Rodríguezem-Álvarezem (URV).
Kosti byly objeveny během sezóny 2022 v vrstvě nazvané TE7 – ta podle datování sahá až 1,1–1,4 milionu let zpět. Znamená to, že „Pink“ je nejen nejstarším homininem v Atapuerce, ale současně i v celé západní Evropě. Podle Huguet „nyní vstupuje do hry zcela nový hráč lidské evoluce v Evropě“.
Naleziště Atapuerca proslula objevem dosud neznámého druhu – Homo antecessor – který žil v regionu Gran Dolina před 850 tisíci lety. Doposud je vnímán jako sesterská větev Homo sapiens, dávající vzniknout Homo heidelbergensis a neandrtálcům. Obě tyto skupiny po sobě zanechaly v Atapuerce další stopy.
Starší než Homo antecessor
V roce 2007 byla o dvě vrstvy výše v úrovni TE-9 odkryta čelist se znaky ještě primitivnějšími, než nabízel Homo antecessor. Její stáří odpovídalo 1,1–1,2 milionu let. Spoluautor výzkumu José María Bermúdez de Castro (Centro Nacional de Investigación sobre la Evolución Humana, CENIEH) uvádí, že oba nálezy dost možná patří stejné druhu.
Ale – jakému vlastně? Analýzy i 3D rekonstrukce „Pinka“ napovídají podobnost s Homo erectus, dávným předkem moderního člověka. Podle ředitelky Ceniehu Maríe Martinón-Torres mají „Pinkovy“ rysy blíže „primitivnímu“ Homo erectus: „Homo antecessor sdílí s Homo sapiens mladistvější rysy a vynikající nosní kostru, zatímco obličej Pinka je plošší a připomíná archetyp Homo erectus.“
Archeolog Ignacio de la Torre z CSIC (který nyní zveřejnil také objev nejstarších kostěných nožů vyrobených Homo erectus v Africe před 1,5 mil. let) označuje nález za „naprosto zásadní“. Potvrzuje, že „stáří homininů v západní Evropě je nutné znovu posunout dále do minulosti.“ Atapuerca se podle něj stále více ukazuje jako „nejvýznamnější paleoantropologické naleziště Evropy“.
Homo erectus – průkopník eurasijských dálav
Homo erectus zůstává klíčovým druhem lidské historie. První s postavou a rozměry blízkými člověku modernímu – a také první, kdo vyrazil z Afriky na dlouhou cestu po Eurasii.
Otázka původu je stále diskutovaná: vznikl Homo erectus opravdu v Africe (tam zvaný Homo ergaster) a postupoval na sever, nebo se mohl vyvinout také v Eurasii a později expandovat opačným směrem? To je stále předmětem debat v odborných kruzích.
V Eurasii najdeme nejstarší fosilie Homo erectus staré 1,8 mil. let v Dmanisi (Gruzie). V roce 2024 Česká Akademie věd datovala kamenné nástroje z Koroleva na Ukrajině moderní atomovou metodikou na 1,4 milionu let. Spoluautor této studie John Jansen připouští: „Zatím nevíme, kdo je autorem těchto nástrojů – fosilie v Korolevu zatím chybí.“
V lednu 2025 tým pod vedením Sabriny Curran (Ohio) a Claire Terhune (Arkansas) popsal v Graunceanu (Rumunsko) kosti se stopami řezu datované na 1,95 milionu let. Terhune přiznává, že druh původce zůstává nejasný, ale „Homo erectus to být rozhodně mohl a je nyní nejpravděpodobnější hypotézou.“
Terhune zdůrazňuje: „Je velmi reálné, že Homo erectus žil současně na Ukrajině i v oblasti dnešního Španělska.“ Curran doplňuje: „Je zcela představitelné, že hominini pronikli jak do Pyrenejského poloostrova, tak dále východně do Číny či jihovýchodní Asie v rozmezí 400–800 tisíc let.“
Podle Jansena aktuální atapuerští nálezy podporují scénář rychlého šíření člověka z východu na západ Evropy, ovšem příliš rychlou dataci (1,4 milionu let) považuje za ne zcela jistou.
Homo erectus? Nebo někdo „příbuzný“?
Autoři článku uznávají, že kosti z Atapuerky mají odlišnosti od vzorků nejstarších Homo erectus z Dmanisi. Proto nezařadili Pinkovu lebku přímo k Homo erectus, ale zatím ji nazývají Homo affinis erectus – tedy něco na pomezí druhu. Jak říká María Martinón-Torres: „Jde o nejbližší nález Homo erectus v západní Evropě, některé znaky však nesedí, a je možné, že jde o samostatný druh.“
Cokoli přesně „Pinka“ do lidského stromu rodového usadí, je téměř jisté, že vlna Homo erectus se do Evropy rozšířila už v období raného pleistocénu. Podtrhuje to i průběžné zkracování časového odstupu mezi africkými a eurasijskými nálezy. Ale bez nových fosilií zůstává konečné zařazení otevřené. Bermúdez de Castro shrnuje: „Bez lidských fosilií můžeme pouze spekulovat.“
Jak vypadal svět „Pinka“ – vlhký lesní ráj?
Výzkum vznikl spoluprací Katalánského institutu pro paleoekologii člověka, Univerzity Rovira i Virgili i řady dalších partnerů jako Národní výzkumné centrum lidské evoluce a výzkumná skupina Aragosaurus-IUCA z Univerzity Zaragoza.
Aragosaurus se podílela hlavně na vyzvednutí a studiu drobných obratlovců z vrstev sedimentů v jeskyních pohoří Sierra de Atapuerca. Specialistky Carmen Núñez Lahuerta a Julia Galán García dnes působí na špičkových institucích v zahraničí (UPV/EHU v Baskicku a Senckenberg ve Frankfurtu nad Mohanem), avšak s týmem Aragosaurus zůstávají propojené.
Obě badatelky působí na atapuerckých lokalitách už od roku 2011 – tehdy ještě jako studentky geologie na Universidad de Zaragoza pod vedením profesorky Glorie Cuenca Bescós, přední expertky na fosilní „mikrofaunu“ oblasti.
„Díky studiu zvířecích pozůstatků – netopýrů, hlodavců, ještěrek i obojživelníků – dnes víme, že v době, kdy zde hominini žili, pokrýval region vlhký, řídký les s tekoucími potoky blízko Sima del Elefante,“ popisuje Julia Galán.
Ornitoložka Carmen Núñez dodává: „Jen pro tuto studii jsme roztřídili přes dvě tuny sedimentu z vrstvy TE7 vytěžených během sezóny 2022. Díky tomu jsme získali tisíce pozůstatků drobných obratlovců a mohli tak věrně rekonstruovat krajinu jednoho z klíčových okamžiků evropské prehistorie.“
