Nový výzkum ukazuje, že tři z každých sta lidí mají opačný extrém – hyperfantazii: jejich mysl generuje tak živé obrazy, že je někdy spleťou se skutečnými vzpomínkami
„Bylo pro mě dost smutné zjistit, že ostatní si dokáží vybavit tvář svých dětí, i když nejsou nablízku.“ Tak prožívá svůj svět Mary Wathen, která trpí afantazií – neschopností vytvářet v hlavě vizuální obrazy. Týká se to každého stého Čecha. 99 % populace, pokud si přečte slovo jako „váza“, si její obrázek v duchu vybaví – třeba porcelánovou, plastovou, možná z jemného křišťálu. Funguje to automaticky, na jeden nádech. Pro zbylé jedno procento je to naprosté tajemství.
Možná právě proto se o této schopnosti skoro nemluví – bereme ji jako samozřejmost. A málokdo, kdo ji postrádá, vlastně tuší, že mu něco chybí. „Kamarád mi jednou vyprávěl, že když si hraje s dětmi na hrdiny, promítá si v hlavě celé scénky.“ Když se Mary začala ptát na detaily, došlo jí, že pro něj (a další v místnosti) není problém si obraz vykouzlit a dokonce s ním pracovat při hraní. Pro Mary to bylo nepochopitelné: „Jak ty obrazy vlastně vypadají? Kde jsou? Já, když něco nevidím očima, není to tam.“
Afantazie není nemoc – je normální variací lidské mysli. Nejde jen o to, zda dokážete nebo nedokážete představit si obraz, ale jak snadno vám to jde. Tak jako 1 % lidí obrazy v mysli tvořit neumí, asi 3 % mají opak: hyperfantazii, což znamená schopnost vytvářet extrémně detailní vizuální představy. Sama Mary má podezření, že její manžel je hyperfantastik: „Myslí ve filmech – jsou to pohyblivé obrazy, někdy je těžko rozlišuje od vlastních vzpomínek. Já to vůbec nechápu.“
Ale jak zjistit, jestli máte afantazii vy? Poznat to nebývá jednoduché, protože ještě donedávna chyběl jednotný seznam příznaků, které by prozradily většinu lidí s touto zvláštností. Termín afantazie navrhl profesor Adam Zeman z University of Exeter v roce 2015 – popsal tak lidi, kteří prostě nevidí žádné obrazy za zavřenýma očima. Právě letos, v roce 2025, konečně shrnul tým vědců deset let výzkumů v komplexní studii zveřejněné v Trends in Cognitive Sciences.
Protože nejde o poruchu, ale o jednu z mnoha variací lidského mozku, ne každý musí mít všechny příznaky. Pokud se ale poznáváte v některých z nich, možná se vás afantazie týká.
- Těžkosti vybavit si jasné nebo detailní vnitřní obrazy.
- Přemýšlení spíš v pojmech, slovech nebo abstraktních představách.
- Slabší schopnost ve vzpomínkách „vidět“ minulé události.
- Zvýšená nesnáze s rozpoznáváním obličejů (například v místním metru či v hospodě).
- Lepší vnímání skrze jiné smysly – například zvuky, hmat či vůně, než obrazy.
- Větší spoleh na slovní či logickou paměť než na vizuální.
- Méně rozvinutá představivost i pro jiné typy vjemů (například melodie v hlavě).
- Ve vzácných případech drobná souvislost s autismem.
Ačkoliv se často říká, že lidé s afantazií si neumí „nic představit“, není to přesné. Týká se to hlavně obrazů: přemýšlet dokážou ve slovech, zvucích i vůních. A co je zajímavé – někteří prý ve snech vidí to, co přes den nedokáží.
Opačným pólem je hyperfantazie. Těchto lidí je u nás asi třikrát více než afantastiků. Z výzkumů vyplývají hlavně dvě typické rysy:
- Mimořádně detailní a živá vnitřní vizualizace.
- Někdy záměna představy s reálnou vzpomínkou.
Skutečný podíl afantastiků či hyperfantastiků může být vyšší, pokud se kritéria zjemní. Jako spousta jiných lidských odlišností nejde o ostré kategorie – každý z nás je někde na škále. S širší definicí by se za afantastiky dalo označit až 5 % lidí, za hyperfantastiky dokonce i desetina. Kolik z vás právě teď zjistilo, že váš mozek funguje úplně jinak, než jste si mysleli?
Nenechte se zmást:
- Ne všechna označení, která používají vědci a lékaři, znamenají poruchu. Často popisují varianty, které jsou v běžném životě zcela funkční.
ZDROJE (MLA):
- Aphantasia and hyperphantasia – exploring imagery vividness extremes
- Trends in Cognitive Sciences [[LINK:EXTERNO|||http://dx.doi.org/10.1016/j.tics.2024.02.007″ target=“_blank“> ]]
