Neporušenost těl není vždy zázrakem. Co odhalují lékaři a vědci?
- Děsivá proroctví ze hry Illuminati, která se v roce 2025 naplnila
- Archeologické důkazy: cestovali Římané do Ameriky dávno před Kolumbem?
Diecéze Salamanca, Řád bosých karmelitánů a Vatikánský dikasterium pro kauzy svatých spojily síly: vznikl ověřovací tým lékařů a badatelů z Itálie v čele s uznávaným profesorem Luigim Capassem. Dne 28. srpna 2024 tým spolu s karmelitány otevřel hrob svaté Terezie z Ávily, aby prozkoumal stav jejího těla, považovaného za neporušené už více než jedno století.
Neporušená těla zemřelých vnímá katolická tradice jako mimořádný fenomén a po staletí byla zachována řada ostatků světců v překvapivě dobrém stavu. Často to církev interpretuje jako znak svatosti, tedy důkaz výjimečně ctnostného života.
Svatá Terezie z Ávily zemřela před 500 lety. Její mystické zážitky a vlivné spisy jako Kniha života, Cesta k dokonalosti nebo Vnitřní hrady zásadně ovlivnily spiritualitu Evropy. Její hrob byl nyní otevřen po 110 letech.
První pohled potvrdil, že tělo svaté Terezie má stejný vzhled jako při posledním otevření hrobu v roce 1914; fotografie z obou období ukazují pozoruhodnou shodu.
Odborníci využili nejmodernější rentgenovou techniku, aby prověřili zdravotní stav a možnosti další konzervace. Podrobně zkoumali i poznatky týkající se ruky, srdce a paže světice, které byly po smrti přeneseny do Ávily a Rondy. Podle opata kongregace, Miguela Ángela Gonzáleze, jsou všechny tyto relikvie ve „vynikajícím stavu“.
V rámci Kanonizačního procesu je právě neporušenost těla považována za jeden z možných znaků svatosti. Sama o sobě však nestačí – musí ji doplňovat důkazy o heroických ctnostech a doložené zázraky na přímluvu daného člověka.
Další případy neporušených ostatků
Známým příkladem je svatá Bernadetta Soubirousová, která měla v Lurdech v roce 1858 vize Panny Marie. Když v roce 1909 – 30 let po smrti – její tělo exhumovali, bylo zachováno téměř v původním stavu. Opakované zkoumání ostatků ve 20. století potvrdilo téměř neporušený vzhled. Dnes je uložena ve skleněné rakev v Lurdách, kde ji ročně navštíví tisíce poutníků z celé Evropy, včetně mnoha Čechů.
Podobně svatý Jan Bosko, zakladatel salesiánů, byl v roce 1929 při otevření hrobu nalezen neporušený i 41 let po smrti. A svatá Kateřina Sienská, výjimečná teoložka a mystička 14. století, je obdobně uctívána kvůli zázračně uchovanému tělu.
Vědecký pohled a současné studie
Vědecké vysvětlení zachovalých těl hledá příčinu v konkrétních podmínkách pohřbu, například:
- nízká teplota a vlhkost,
- složení půdy,
- přítomnost specifických mikroorganismů.
Někdy k přirozené mumifikaci dochází díky unikátní kombinaci prostředí, jako jsou vinné sklepy ve východních Čechách, kde jsou zachovalé mumie staré až 200 let – obdobný fenomén je známý i z Palermo (Itálie).
Italský antropolog Dario Piombino-Mascali, který zkoumal řadu případů přirozené mumifikace, potvrzuje, že faktory jako dostatečné proudění vzduchu, nízká vlhkost a specifická chemie okolní půdy hrají klíčovou roli. Těla v sicilských katakombách tedy konzervovaly právě tyto podmínky.
V případě svaté Bernadetty se zkoumá, nakolik ovlivnila dobrý stav ostatků právě ventilace a nízká vlhkost rakve. Zajímavým zjištěním je, že vnitřní orgány byly rozloženy; zachovalé zůstaly především vnější tkáně, patrně díky procesu vysušování.
Mnozí experti upozorňují, že neporušenost těla nemusí mít nadpřirozené příčiny. Často hraje roli balzamování nebo použití různých přípravků, a to i v případech, kdy historická dokumentace chybí. V případě svatého Františka Xaverského, který zemřel v roce 1552, mohla zachování těla přispět použitá hašená vápna, která zpomalila rozklad.
Jiné vědecké hypotézy dávají do souvislosti saponifikaci (ztuštění tuku za tvorby voskovité hmoty podobné mýdlu) se vzácnými případy zachovaných těl. Tento fenomén závisí na určitém chemickém složení půdy a prostředí pohřbu, což dokazuje, že i tam, kde se domníváme o zázraku, může jít o vzácně dokonalé přírodní podmínky.
