Co se skrývá za zvláštním pocitem, že jste něco už zažili nebo snili vícekrát?
- „Dating Déjà Vu“: Opakujeme v lásce stále stejné chyby?
- Pocit déjà vu Pavla Lasa v Bělehradě
Určitě už se vám někdy stalo, že jste měli při určité situaci zvláštní pocit – jako byste ji už dříve zažili, i když rozumově víte, že to není možné. Možná jste se s někým setkali, navštívili nové místo, které vám ale připadalo povědomé, nebo jste měli pocit, že jste něco už jednou snili. Právě tomuto jevu se říká déjà vu. Původ názvu je francouzský a doslova znamená „již viděné“. V češtině existuje i odborný výraz paramnézie, který popisuje právě tento zvláštní rozpor – něco se vám zdá být povědomé, i když to racionálně nemůže být pravda.
Proč zažíváme déjà vu?
Podle výzkumů, například od Akiry O’Connor z Univerzity v St Andrews, je déjà vu spíše krátkodobý „zkrat“ v logice mozku než záhada. Vědci například u skupiny dobrovolníků vyvolávali falešné vzpomínky pomocí slovních her a mozkového skeneru sledovali, co se při tom děje. Výsledek zaujal: nezapojovala se část mozku spojená s pamětí (hipokampus), ale oblast čelních laloků, kde vznikají rozhodnutí. Jinými slovy, mozek si jakoby testuje, zda jeho paměť funguje správně, a když narazí na nesoulad, vznikne zvláštní pocit – právě déjà vu.
Různé druhy déjà vu
Ne každý déjà vu je stejný. Odborníci rozlišují tři základní typy, lišící se podle prožitku:
- Déjà senti: Máte pocit, že jste určitý pocit nebo slova už někdy slyšeli. Typicky se to stává při rozhovoru, kdy vám přijde, že jste už přesně stejné věty slyšeli dříve.
- Déjà visité: Nové místo působí dojmem, že ho už znáte. Například přijdete poprvé do kavárny v Brně a okamžitě víte, kde je toaleta nebo jak vypadá výhled z okna.
- Déjà vécu: Týká se celkového prožitku – situace, kdy si jste jistí, že přesně stejný rozhovor, smích i reakce přátel už jste někdy zažili. Přesto víte, že je to nemožné.
Možné je i opak déjà vu – tzv. jamais vu, tedy „nikdy neviděné“. Najednou vám začne být něco důvěrně známého cizí – například obyčejné slovo napíšete tolikrát, až si přestáváte být jistí, že ho píšete správně. Někteří odborníci na paměť tvrdí, že jde o zajímavou hru mezi rutinou a nervovými spoji v mozku.
Zajímavostí je, že déjà vu prožívá většina z nás, ale s věkem se četnost snižuje. Výzkum mezi více než 380 respondenty ukázal: mezi mladými (18–29 let) zažil déjà vu téměř každý devátý z deseti. Ve skupině 30–39 let má tuto zkušenost 8 z 10, ve věku 40–49 let už je to 7 z 10. U lidí ve věku 60–69 let už jde zhruba o polovinu. Pokud tedy patříte mezi ty, kteří těchto momentů zažívají méně než dříve, není to nic neobvyklého – souvisí to s vývojem paměti a zkušenostmi.
Jak vznikl pojem déjà vu
Samotný termín „déjà vu“ vznikl v roce 1876 díky francouzskému psychiatrovi Émile Boiracovi, který popsal zvláštní pocit falešné známosti situací. Později, v roce 1896, neurolog F. L Arnaud zkoumal případ pacienta po těžké malárii, jenž po zotavení cítil ke všemu okolo zvláštní povědomí – i k věcem, které nikdy neviděl. Freud pak hovořil o „paramnézii“, tedy zkreslení paměti, kdy naše mysl považuje fantazie, přání či traumata za realitu.
Tento jev fascinuje lidstvo už od starověku. Svatý Augustin už ve 4. století mluvil o snech či vzpomínkách na věci, které jsme nikdy nezažili – odkazoval i na starořecké představy o předvědomí, reinkarnaci nebo převtělování duší v Platónových spisech. Už tehdy lidé vnímali fenomén déjà vu jako zvláštní „klam“, se kterým si po tisíciletí lámali hlavu filozofové, umělci i všímaví jedinci.
