Fosil starý 12 milionů let naznačuje, že existovali obrovští psi schopní lovit nosorožce. Tato oblast je označována jako ‚Pompeje nosorožců‘ díky tomu, že byla náhle pokryta sopečným popelem, což značně napomohlo zachování fosilních pozůstatků.
Další důležité nálezy zahrnují fosil starý 360 milionů let, který ukazuje na existenci gigantické ryby se zbrojenými zuby, a fosil starý 30 milionů let, který odhalil, že pekelný prasečák uměl drtit kosti lépe než lvi a hyeny.
Jedna fosilizovaná stopa, nalezená v Ashfall Fossil Beds v Nebrasce, umožnila identifikaci obrovských psů, kteří se mohli živit nosorožci po supervulkanické erupci Yellowstone. Tento objev přináší nový pohled na chování vyhynulých velkých masožravců a jejich schopnost přežít v ekosystému zasaženém masivním pádem sopečného popela.
Výzkumníci z State Museum University of Nebraska vysvětlili, že stopy vznikly na kostrách Teleoceras, starobylého linie nosorožců, které byly pohřbeny spolu s jinými druhy v jezeru. Oblast je populárně známa jako Pompeje nosorožců.
Paleontolog Ashley Poust uvedl, že erupce byla tak rozlehlá, že „popel by padal jako sníh až 1 600 kilometrů od místa původu, zatemňující oblohu a představující nebezpečí pro jakýkoli organismus s křehkým dýchacím systémem.“ Tento výrok, prezentovaný během výroční schůzky Society of Vertebrate Paleontology, zdůrazňuje ekologický dopad, který radikálně změnil krajinu miocénu.
Stopy potvrzující přítomnost predátorů
Analýza stop, které měly délku až osm centimetrů, je spojuje s velkými psovitými šelmami, jako jsou Epicyon saevus a Aelurodon taxoides, kteří uměli drtit kosti železnou silou podobnou moderním hyenám. Umístění těchto značek na vrstvách, kde odpočívali nosorožci, naznačuje, že predátoři přežili eruptivní událost, což je významný údaj, jelikož se jedná o druhy umístěné na vrcholu potravního řetězce, které bývají často zasaženy jako první při ekologických kolapsech.
Stopy se zachovaly v různých vrstvách popela a orientovány mnoha směry, což naznačuje opakované návštěvy této oblasti. Tento vzor, dokumentovaný pomocí laserového skenování, naznačuje, že masožravci se pohybovali po terénu po delší dobu. Pro odborníky by toto chování mohlo být spojeno s existencí zvířat pohřbených v pokročilém stádiu rozkladu, které sloužily jako zdroj potravy v řídkém a nepřátelském prostředí.
‚Rhino Pompeii‘ přináší nové informace
Jedna lokalita, známá jako Rhino Pompeii pro výjimečné zachování obratlovců uvězněných v popelu, představovala prostředí podobné současným savanám: sezónní lagunu obklopenou primitivními velbloudy, trojprstými koňmi, ptáky a želvami. Avšak až do výskytu těchto stop nebyl nalezen přímý důkaz přítomnosti velkých masožravců v tomto místě, přestože zde byla vysoká koncentrace mrtvých zvířat.
Tým vědců považuje za pravděpodobné, že tito obrovští psi měli přístup k pohřbeným tělům, využívajíc je jako okamžitý energetický zdroj po erupci, kdy nebyli žádní jedinci dostupní k lovu. Avšak nedostatek kosterních pozůstatků samotných predátorů brání tomu, aby bylo možné určit, zda byla tato strategie dostatečná pro zajištění jejich přežití, nebo zda museli opustit oblast ve snaze najít lepší podmínky.
Abychom si představili velikost těchto predátorů, stačí říci, že dospělí jedinci Epicyon saevus a Aelurodon taxoides mohli dosahovat délky dvou metrů a výšky 90 centimetrů a vážit přes 100 kilogramů.
