Každý z nás to zná. Najednou před vámi stojí terminál, vy „berete účet“ a přichází otázka: Spropitné? Kolik vlastně dát – 5 %, 10 %, 15 %? Co je správné?
Situace kolem spropitného je v poslední době hodně aktuální i v Česku. Platba terminálem už není jen doménou restaurací – i v kavárně, baru nebo při malé útratě se na displeji často zobrazí nabídka na dýško. Přednastavené částky mohou být matoucí a často si klademe otázku: Musím spropitné dávat? Nebo budu považován za lakomce, když ho vynechám?
Nedávný průzkum v severských zemích ukázal, že lidé aktuálně na spropitném šetří. Důvod? Nejistá ekonomická situace a růst cen všude kolem, vysvětluje Magnus Hjelmér, ekonom z Ica Banken:
„Lidé mění své návyky. Cestujeme méně, uvědomujeme si větší hodnotu peněz i při návštěvách restaurací. Tento trend se promítl i do spropitného.“
Zajímavé je, že starší generace dávají častěji a více než mladí.
Téma spropitného vzbuzuje diskuze i mezi novináři. Jeden ze sloupkařů v Dagens Nyheter upozorňuje, že očekávání dýška může narušit dojem z návštěvy restaurace. Navíc, proč by právě host měl platit část mzdy obsluhy, když je to úkolem zaměstnavatele?
Spisovatel Andrev Walden už dříve připomněl, že financování odměn formou spropitného není zrovna spravedlivý systém – a že zaměstnanci by měli dostávat férový plat přímo od podniku.
Odkud se spropitné vůbec vzalo?
Prvopočátky dýšek hledejme ve středověké Anglii. Tehdy bylo zvykem, že hosté, kteří přespávali v domech bohatých, dali při odchodu služebnictvu malý peněžní dar za extra péči, kterou s jejich návštěvou měli. Tento zvyk se rozšířil do Evropy a postupně i do zbytku světa.
Spropitné v zahraničí: Kolik, kde a kdy?
Pojďme si shrnout, jak je to se spropitným v různých zemích (2025):
- USA, Kanada, Mexiko, Egypt, Turecko: Dýško je zde důležitou součástí platby za služby. Obvyklé je 15–20 %.
- Velká Británie, Francie, Itálie, Španělsko, Řecko: Spropitné je vítáno, ale není povinné. Držte se 10–15 %.
- Japonsko, Čína, Jižní Korea, Island, Austrálie: Dýško se zde považuje minimálně za nezvyklost, většinou až za nevhodné.
V některých státech – například na Islandu – se spropitné prostě nedává. Pokud cestujete, vždy si ale ověřte aktuální zvyklosti.
Jak je to s dýškem v Česku?
Podle etikety i názoru osvědčených expertů (například Sofie Larsson ze Svenska Dagbladet) je v restauracích pravidlem nepsané 10% spropitné. Takže pokud například platíte účet 360 Kč, běžně zaokrouhlíte na 400 Kč.
Pokud vám terminál nabízí přednastavenou částku (například 15 %, 20 %), necítíte žádný závazek se tím řídit. Jak říká Larsson: „Je to jen způsob, jak vás jemně navést k vyšší částce. Nejlepší je dát na vlastní pocit a ohodnocení služby – pokud byla výjimečná, dýško navyšte, pokud ne, nemusíte se nutit.“
A nezapomínejte – spropitné je vždy poděkováním a vyjádřením uznání, nikdy povinností. Záleží jen na vás a váš pocit je v tomto směrodatný.
