Rozchody nejsou jen životní nevyhnutelností – podle nejnovějších výzkumů, do kterých bylo zapojeno přes 3 000 heterosexuálních párů, existuje jeden klíčový vzorec, který rozhoduje o konci nebo přežití vztahu. A co je možná překvapivé: řešení je ve vašich rukou, pánové.
Příběh, který se v online diskusích často opakuje: „Odešla jsem, protože nikdy nepřebíral odpovědnost a začal ignorovat všechno, co se mu nelíbilo – i rozhovory o důležitých věcech. Nejhorší bylo, že se s ním nedalo o ničem bavit.“
Podobná svědectví pravidelně slýchává i renomovaný norský psycholog Frode Thuen, jenž má za sebou více než 30 let v párových poradnách a řadu vlastních výzkumů. Jeho poznatky potvrzuje i populární psychologická rubrika v norském tisku.
Thuen dlouhodobě upozorňuje: V heterosexuálních svazcích je to obvykle žena, která iniciuje rozchod – dvě ze tří rozvodů začínají jejím rozhodnutím. Sama většinou trpí už dlouho před koncem, ale jakmile odejde, bývá emocionálně o krok vpředu – zatímco muž se s rozpadem vztahu smiřuje daleko déle. Norská data například ukazují, že třetina mužů prožívá ještě dva roky po rozvodu výrazné psychické potíže.
Za nejčastější důvod konce vztahu ženy popisují osamocení ve vztahu a pocit, že vše stojí jen na nich: „Táhla jsem rodinu i vztah vlastně sama,“ shrnuje zkušenosti Thuen. Muži údajně nejsou „chladní“ nebo „nekomunikativní“ od přírody – často se k tomu dostanou opakovaným nepochopením a přesně tímto vzorcem společného soužití.
Začarovaný kruh začíná odstupem muže – a on má i klíč k řešení
Typický scénář vypadá následovně: žena začne hledat kontakt a otevřenou komunikaci, zatímco muž neví, jak na její emoční potřeby reagovat – a raději se stáhne. Ona proto více naléhá, on se stahuje ještě víc. Postupně jej začne vnímat jako necitlivého či uzavřeného – a z dlouhodobého hlediska právě tento cyklus ničí šance na spokojený vztah.
„Tento vzorec se vyvíjí roky, ale je opravdovým ‘monstrem’, které potichu rozkládá partnerství. Dobrá zpráva je, že jej můžete změnit – a většinou má právě muž v ruce ten rozhodující krok,“ shrnuje Thuen.
Co říká věda: Role muže v úspěšném vztahu je zásadní
Tento pohled potvrzuje i slavný americký párový terapeut John Gottman, jehož výzkumy patří k základům současné psychologie vztahů. S manželkou Julie analyzovali více než 3 000 párů, hledali odpověď, proč některým vztahům se daří a jiné končí. Zcela jasně píše:
„Muži, máte v rukou moc vztah vybudovat, nebo rozbít. Podle dat jsou vaše reakce často rozhodujícím faktorem, jestli vztah přežije – samozřejmě i ženy na tom mají svůj podíl, ale statistika je nemilosrdná: na počátku většiny problémů stojí mužova nedostupnost.“
Gottman ukazuje, že muži si nejčastěji stěžují na příliš mnoho hádek a málo sexu. Ženy naopak na nedostatek blízkosti a pocit, že muž není oporou v každodenním životě. Výstupy z diskuzí a anonymních fór jsou v Česku podobně upřímné:
- „Byla jsem raději sama než sama ve vztahu.“
- „Opustila jsem ho po letech, kdy si raději vybíral práci než společné večery s rodinou.“
- „Skončila jsem to, protože odpovědnost za děti i domácnost byla vždy na mně – i když tvrdil, že rodinu vždy chtěl.“
Nastavit si vztah na ‘její vlnu’: Jak může muž změnit dynamiku
Řešení? Gottman doporučuje, aby si muži zvykli „ladit svůj radar“ na ženin svět. To znamená vnímat její potřeby, reagovat na ně, být aktivně přítomen – ne jen mlčky přikývnout nebo odejít. Konkrétně: všímat si detailů, naslouchat a nasazovat empatii, když ženy sdělují, co je trápí nebo na čem jim záleží.
Důsledkem bývá méně konfliktů, více a kvalitnějšího sexu i hlubší vzájemná blízkost – což potvrzuje nejen dlouhodobý výzkum, ale i běžná zkušenost českých párů.
Odpovědnost na obou stranách, ale první krok je u mužů
Některým se může zdát, že tahle rada trochu „nahrává ženám“, jako by všechna vina byla jen na mužích. Ale Thuen upozorňuje: nejde o rozdělení viny, nýbrž o pochopení, kde vztah začíná ‘drhnout’ – a co s tím můžeme dělat. Pokud je jedné straně opakovaně ubližováno nedostatkem reakcí, je spravedlivé čekat, že druhá strana svůj přístup změní.
„Nejde o to, aby se muž snažil zalíbit v každé drobnosti. Ale pokud partnerka otevřeně cítí, že její potřeby nejsou naplněné, měl by to muž brát vážně a zkusit udělat změny, které povedou k lepšímu soužití,“ zdůrazňuje Thuen. „Nestačí jen říct: ‘Tohle není problém,’ a odejít. Měli bychom být ochotni se navzájem ovlivnit, slyšet se a společně hledat cestu ven.“
Vztahy se nemění přes noc. Ale pokud v Česku hledáme spolehlivý recept na funkční partnerství, vědecky potvrzený tip zní jasně: otevřenost a opravdový zájem ze strany mužů dokáží víc, než si myslíme. Možná je čas se na to podívat kritičtěji – třeba s českou kávou po boku a ochotou začít opravdu naslouchat.
