Nejnovější průzkumy ukazují, kde jsou Češi nejčastěji nevěrní a proč. Sexuální poradkyně Delphine Cartier nabízí pohled do zákulisí nevěry, vysvětluje, proč se do ní pouštíme, a dává konkrétní rady, co dělat, pokud pojmete podezření na svého partnera.
✓ Muži ve vyšším středním věku dominují statistikám, zejména na služebních cestách a firemních akcích.
✓ Dá se po nevěře vztah skutečně napravit? Najdete zde upřímnou odpověď odbornice.
✓ Proč se vyplatí odolat pokušení šmejdit v mobilu svého drahého nebo drahé – a co můžete ztratit, pokud to uděláte.
Důvěra je základním stavebním kamenem každého vztahu. Jenže v roce 2025, kdy žijeme životy napojené na sociální sítě a komunikační aplikace, je stále obtížnější zachovat si pocit jistoty. To, co dříve zůstávalo skryté, je dnes otázkou několika kliknutí – a právě to často vyvolává zvědavost, pochybnosti i strach.
Kde nevěra v Česku nejčastěji začíná
Mnohé páry si myslí, že hlavní hrozbu představují bary a noční kluby v centru Prahy nebo Brna. Statistiky ale říkají něco jiného. Podle českého průzkumu z letošního roku nejčastěji dochází k nevěře na pracovních pobytech, teambuildinzích nebo konferencích – tedy právě tam, kde je kombinace anonymních večírků, alkoholu a povolených hranic.
- Pracovní cesty: Lákadla firemních wellness hotelů jsou podle odpovědí dotazovaných místem číslo jedna.
- Erasmus a studijní pobyty: Studenti z univerzit v Olomouci nebo Brně uvádějí, že nebývají výjimkou krátké románky během zahraničních stáží.
- Sociální sítě: Lidé v Praze nebo Ostravě často začínají flirtovat právě online.
Poradkyně Cartier upozorňuje na trend: „Češky i Češi si dnes dokážou více rozdělit intimitu. Co se dřív považovalo za zradu, je pro někoho teď spíš nevinná zábava – hlavně při chatování nebo sdílení fotek.“
Proč jsme nevěrní?
Důvodů je celá řada. Delphine Cartier rozděluje motivace do tří hlavních skupin:
- Chuť po nových zážitcích – stereotypní vztah často žene partnery k hledání novosti, ať už jde o tajné schůzky v kavárně v Karlíně, nebo virtuální flirt přes Messenger.
- Potřeba ocenění – pokud vám partner dlouhodobě nedává najevo, že si vás váží, nabízejí vám někdy komplimenty od cizího člověka více, než byste čekali.
- Nedostatek blízkosti – pokud například rodina nebo práce zabírá většinu vašeho času, může někdo začít hledat pochopení jinde.
Je fér dodat, že muži a ženy mají často jiné hranice, co ještě považují za věrnost. Pro některé znamená nevěra jen fyzický kontakt, pro jiné i emocionální pouto.
Má smysl „prověřovat“ partnerův mobil?
Kolik z nás už někdy pocítilo nutkání prohledat partnerův WhatsApp, Instagram, nebo Messenger? Podle Cartier tím riskujete mnohem více, než si myslíte. „Vpád do soukromí je zrada – ať už zjistíte cokoliv, většinou si tím zkomplikujete život v páru,“ říká. V Česku je navíc sledování partnerova telefonu považováno za překročení důvěry, což potvrzují i psychologové z Masarykovy univerzity.
Jestliže máte pochybnosti, první krok by měl být upřímný rozhovor. Extrémy jako špehování nebo sledování sociálních sítí často vedou k větší nedůvěře, ne klidu.
Co dělat, pokud podvádíte – nebo jste byli podvedeni
Pokud jste se provinili, otevřenost je mnohdy nejlepší cestou, jak se pokusit o nápravu vztahu. Pokud naopak nevěru odhalíte, je důležité dát si čas, než přijdete s unáhlenými verdikty. Možná překvapí, že podle výzkumu Psychologického ústavu AV ČR se 37 % českých párů po nevěře dokázalo obnovit důvěru a pokračovat dál.
- Komunikujte otevřeně, i když je to nepříjemné.
- Dejte si oba čas na zpracování situace.
- Pokud to nezvládnete sami, zvažte pomoc párového terapeuta – například služeb z platformy Terapie.cz.
Nevěra sice může bolet, ale ne každý konec znamená definitivní rozchod. Důležité je, aby byla vaše rozhodnutí vědomá a vaše hranice jasné oběma stranám.
Co si z toho odnést?
Digitální doba přinesla do vztahů novou dynamiku, a s ní i zcela nové výzvy. Základ však zůstává neměnný: vzájemná důvěra, respekt a otevřená komunikace. Pokud vás přesto přepadnou pochybnosti, zkuste najít odvahu k upřímné debatě místo tajného šmejdění v telefonech. Na konec – v tom jsme v Česku opravdu mistři, co myslíte?
