Proměna krajiny, kterou dnes zažíváme po celé republice, už dávno není jen téma pro ekology. Orná půda mizí před očima a jejich místo zabírají nové sklady, dálnice nebo obří solární instalace. Tato změna je natolik hluboká, že ji dříve či později pocítí každý z nás – od dostupnosti českých potravin až po cenu vody i půdy.
Krajina pod tlakem: Kam mizí naše pole?
Od roku 2010 Česko přišlo o zemědělské plochy ve velikosti dvou Prah. Nejen, že ubývá samotné půdy, ale mizí hlavně ty nejúrodnější černozemě! Podle údajů Ministerstva životního prostředí za poslední rok zmizelo kolem 700 hektarů zemědělské půdy. Téměř polovina z toho zasáhla oblasti, kde je pěstování plodin nejefektivnější. Nové průmyslové zóny, developerské projekty i energetika si žádají stále více prostoru.
Od obilí k řepce a solárním parkům
Struktura českých polí se v posledních letech mění. Tradiční plodiny jako pšenice a ječmen ustupují technickým plodinám či energetickému využití. Už několik sezón je patrný ústup obilí i řepky, ale stále platí, že právě řepka je u nás technickou plodinou číslo jedna. Mnohá pole dnes slouží pro výrobu biopaliv, nebo dokonce leží ladem.
Stoupající zájem o výrobu biopaliv a zejména prudký nárůst solárních parků po roce 2020 znamená, že část půdy už neplní svou potravinářskou úlohu. Odhady hovoří i o několik tisíc hektarů zabraných solárními elektrárnami – a další projekty jsou na cestě. Zdá se, že soběstačnost v základních plodinách ustupuje ekonomickému tlaku energetiky a logistiky.
Půda trpí: Eroze, sucho a cena, která letí vzhůru
Není to jen úbytek půdy, co české zemědělství trápí. Je tu ještě dlouhodobý problém s kvalitou půdy – až 60 % polí je podle Ministerstva zemědělství ohroženo erozí. Opakované záplavy, deště i intenzivní zemědělství zhoršují schopnost půdy zadržovat vodu i živiny. Od července 2025 proto vstupují v platnost přísnější pravidla pro hospodaření na rizikových místech.
S rostoucím zájmem o půdu stoupají i její ceny. Zatímco ještě před pár lety byla orná půda relativně dostupná, dnes se metr čtvereční kvalitního pole prodává i za 15–45 Kč. U top lokalit mohou ceny v příštích letech přesáhnout 40 tisíc korun za hektar, což omezuje menší farmáře a rodinné podniky.
Agrivoltaika: Nový směr nebo riziko pro úrodu?
V reakci na tlak veřejnosti i potřeby trhu prošel v roce 2024 zákon, který umožňuje kombinovat zemědělskou produkci s výrobou elektřiny – tzv. agrivoltaiku. Nově lze stavět fotovoltaiku nad vinicemi, chmelnicemi i ovocnými sady, aniž by byla půda vyjmuta ze zemědělského fondu. Dalším krokem jsou dotace pro farmáře na moderní systémy, které umožní pěstovat a zároveň vyrábět energii.
Podle odhadů může využití půl procenta zemědělských ploch pro agrivoltaiku znamenat výrobu až 12 TWh elektřiny ročně – při zachování produkce plodin. Jde o šanci, jak spojit energetiku a zemědělství a chránit úrodnou půdu před dalším úbytkem. Klíčové ale bude, aby pravidla zůstala jasná a transparentní.
Co to znamená pro běžné Čechy?
- Méně domácích potravin: Rostoucí závislost na dovozu znamená vyšší citlivost na globální výkyvy cen.
- Dražší půda a potraviny: Ceny kvalitní půdy i potravin rostou, což pociťujeme všichni při každém nákupu.
- Riziko povodní i sucha: Poškozená půda hůř zadržuje vodu. Prudké deště mohou znamenat lokální záplavy, v létě je více sucho.
- Složitější situace pro malé farmáře: Stále méně lidí si může dovolit investovat do nákupu půdy nebo vlastního hospodářství.
Jak dál: Řešení existují, ale musíme je chtít
Odborníci dlouhodobě navrhují místo záboru úrodných polí využívat tzv. brownfieldy – opuštěné továrny, sklady či vojenské prostory. V Česku je jich víc než 4 000 a často zbytečně chátrají. Zásadní také je, aby byly jasně definované podmínky pro agrivoltaiku, aby se nezvrhla ve skrytý zábor zemědělské půdy.
Za posledních pět let vidíme České republice krajinu měnící se dřív nevídaným tempem. Na každém z nás tak je, jaký směr podpoříme – ať už jako spotřebitelé, volbou českých produktů, nebo třeba tlakem na odpovědná rozhodnutí v našich obcích.
