Možná to zní jako vtip z české hospody, ale vědci z prestižního Massachusettského technologického institutu (MIT) skutečně přicházejí s novým, překvapivě jednoduchým způsobem, jak bojovat s emisemi metanu: klíčovou roli v tom hraje upravený kočkolit, tedy běžný písek pro kočky. Už v roce 2025 se tak tento domácí nezbytnost může stát jedním z hrdinů klimatické záchrany.
Proč bychom měli řešit hlavně metan?
O oxidu uhličitém slyšíme z ČT24 nebo iDnesu prakticky denně – jde o stálici mezi „padouchy“ klimatických změn. Ale metan? Ten je podle posledních studií pro naše klima ještě nebezpečnější. V atmosféře má sice kratší životnost, ale jeho dopad na oteplování je několikanásobně silnější. A právě na emise metanu se nyní zaměřuje moderní věda.
Čeho se bojíme? Odkud metan uniká
- Zemědělství – chovy skotu a prasat, rozkládající se odpad a hnojiva
- Mlékárenství – každé kilo sýra či jogurtu s sebou nese i trochu metanu
- Těžba uhlí a průmysl
- Tající permafrost a mokřady
Ano, část znečištění vzniká i při těžbě plynu, ale podle expertů představuje jen asi 18 % metanových emisí. Většinu do ovzduší „pouštíme“ hlavně my sami přes každodenní činnosti, které souvisí třeba i s českou kuchyní nebo produkcí masa.
Jak může pomoci kočičí stelivo?
Možná vás překvapí, že hlavní „hrdinou“ tohoto řešení je zeolit – speciální typ jílu, který je běžně v každém pytli kočkolitu, a to v Globusu, Tescu i malých obchodech po celé republice. Je levný, snadno dostupný a na rozdíl od jiných udržitelných materiálů stačí i v malém množství.
Američtí vědci zjistili, že když se zeolit obohatí malým množstvím mědi, výrazně narůstá jeho schopnost zachytávat i velmi nízké koncentrace metanu přímo ze vzduchu. Tato technologie je navíc nenáročná na energii a materiály – žádné složité laboratoře, spíše chytré využití toho, co už dávno doma máme.
Kde by „kočkolitová“ technologie mohla pomoci nejvíce?
- Ve velkých kravínech a vepřínách – snížení emisí z farmářství
- V průmyslových zónách – záchyt metanu z těžby i skladování
- U skládek odpadu – pohlcení emisí ze zbytků a bioodpadu
- Lokálně také v mokřadech a ohrožených arktických oblastech
Pokud se technologii podaří rozšířit i u nás, mohla by v budoucnu zásadně změnit přístup českých firem k ekologii. Běžné jílové stelivo by najednou hrálo roli i při ochraně klimatu v průmyslu a zemědělství. To nezní vůbec špatně, že?
Co je ještě potřeba doladit?
Cesta ke komerčně dostupné technologii není ale ještě úplně u konce. Odborníci z MIT si uvědomují, že zbývá vyřešit detaily, jako je dlouhodobá účinnost materiálu a jeho regenerace. Každopádně první výsledky jsou velmi slibné a ukazují cestu, jak dostat průlomové nápady z laboratoře třeba až na české farmy nebo do Pražské spalovny.
Závěr: Klimatická revoluce na kočičích tlapkách
Připomíná to, že skutečné inovace mnohdy nespočívají v drahé technice, ale ve „vychytávkách“, které máme přímo pod nosem – nebo lépe řečeno pod kočkou. A kdo by byl čekal, že právě pytlík kočkolitu koupený při běžném nákupu může jednou pomáhat zachraňovat naši planetu před oteplováním!
