Kaluže na chodníku – pro někoho jen nevinný detail cesty z práce, pro jiného nečekaná výzva nebo dokonce symbol aktuální nálady. V Praze, Brně či Ostravě na vás mohou číhat po každém vydatnějším dešti. Všimli jste si ale někdy, jak se k nim spontánně stavíte? Podle odborníků za tím nemusí být jen náhoda. Vaše reakce na kaluže může překvapivě hodně vypovědět o vašem vnitřním nastavení.
Kaluž jako test vaší osobnosti
Možná jste zvyklí kaluže automaticky obcházet, nebo naopak do nich občas s chutí vrazíte – hlavně když zrovna nespěcháte. Psychologické studie posledních let ukazují, že i tak zdánlivě nevinné chování je odrazem vašeho osobnostního profilu. Jak konkrétně vaše chování s kalužemi souvisí s hlubšími stránkami vaší povahy?
Svědomitost a pořádek: Když potřebujete mít vše pod kontrolou
Lidé, kteří se kalužím vyhýbají, mají podle psychologů často vysokou míru svědomitosti. Milují pořádek doma i v životních plánech. Chtějí mít věci do puntíku pod kontrolou a perfektně předvídat možné „klopýtnutí“, třeba i v podobě promočených bot. Výzkumy, například od známého experta Olivera P. Johna, ukazují, že právě svědomití lidé pečlivě plánují konkrétní kroky – tedy i cestu přes rozmočený chodník v centru Prahy.
Vyhýbání se riziku: Kaluž jako chaos a stres
Někteří se kalužím vyhýbají ne z touhy po pořádku, ale kvůli citlivosti na potenciální nebezpečí. Tento typ osobnosti se psychologicky označuje jako harm avoidance – přirozená tendence držet si odstup od všeho, co by mohlo přinést komplikace, třeba mokré ponožky před důležitou schůzkou. Takoví jedinci vnímají kaluže jako malý chaos, před kterým je lepší bezpečně ustoupit. S tím často souvisí i tendence řešit situace „opatrným obloukem“.
Vyhýbání se stresu: Když voda spouští vnitřní napětí
Možná vás překvapí, že pro některé naše známé představuje obyčejná kaluž malý spouštěč stresu. Tento přístup je podle psychologů spojený s vyšší mírou neuroticismu – citlivostí na napětí a negativní emoce. Dotyčný často raději stresové situaci uteče a cestu si zbytečně neztěžuje. Věda pro tento jev zná pojem avoidance coping – tedy strategie, kdy se raději cestě přes kaluž (či jiné životní obtíži) úplně vyhnete. Kolikrát nejde jen o vodu na Loretánském náměstí, ale i o každodenní situace v kanceláři nebo v rodině.
Sensation seeking: Ti, co do kaluže skočí
Někdy naopak vidím na ulici lidi, kteří si v dešti doslova užívají a do kaluže s radostí šlápnou. Ti bývají spojováni s osobnostním rysem označovaným jako sensation seeking – touha vyhledávat nové a intenzivní zážitky. Nebojí se mokrých noh, neřeší šmouhy na botách, místo toho si užijí malý adrenalin.
V českých městech takové lidi snadno poznáte – často mají v očích jiskru, nebo nebývají zklamaní, když je tramvaj cákne při velké louži na rohu u zastávky. Pro ně je každá kaluž malý „urban adventure“ – a život si tak užívají naplno, ať už je zrovna červen nebo listopad. My ostatní jim to někdy i trochu závidíme.
Poznali jste se? Praktický tip na závěr
Příště, až budete v Karlíně, na Jiřáku nebo jen někde na venkově u Opavy stát před kaluží, zkuste na chvíli sledovat svoje spontánní rozpoložení. Třeba objevíte něco nového o sobě i o svém přístupu k drobným každodenním výzvám.
Každý z nás má svá specifika – ať už kaluže obcházíme, nebo do nich skáčeme. A možná, až napříště potkáte někoho s promočenými ponožkami, nebudete hned předpokládat, že je jen nemotora – třeba je to prostě životní dobrodruh.
