Evropská unie už několik let plánuje definitivně ukončit éru spalovacích motorů. Podle aktuální legislativy má v roce 2035 nastat konec prodeje nových aut na benzin či naftu. Argument je jasný – boj proti skleníkovým plynům a ochraně klimatu. Jenže tahle strategie má jedno velké „ale“: zatímco se politici soustředí na auta, daleko větší množství skleníkových plynů uniká z odvětví, o nichž se mluví mnohem méně.
Vyřeší omezení aut opravdu klimatickou krizi?
Když se podívám na statistiku emisí v Česku i v celé EU, doprava rozhodně patří mezi významné zdroje. Nemá ale monopol. Ve chvíli, kdy Evropská unie zásadně omezuje „nejviditelnější“ zdroje emisí – osobní auta, plynové kotle nebo průmyslové pece –, uniká obrovské množství metanu a oxidu dusného například ze zemědělství nebo odpadového hospodářství. Právě tam je často mnohem snazší a efektivnější dosáhnout rychlé změny.
Příklad, který překvapí: Únik metanu jako 700 000 aut
Možná vás překvapí, že přestože doprava vzbuzuje největší emoce, podle loňských dat americké Agentury pro ochranu životního prostředí (EPA), na jedno jediné místo, kde unikne metan, připadá efekt, jako by na silnicích jezdilo o více než 700 tisíc dalších benzinových aut. Tím chci říct, že některé „skryté“ zdroje mají v součtu ohromný dopad – často větší, než když si koupíme další elektroauto.
Kde nám skleníkové plyny skutečně utíkají?
- Zemědělství: V Česku tvoří významnou část emisí produkce metanu z chovu krav a prasat. Dalším problémem je oxid dusný z hnojiv. Opatření? Podpora ekologických farem a změna krmných směsí pro dobytek, to jsou kroky, které mohou přinést rychlý efekt.
- Odpadové hospodářství: Skládky, typické třeba pro okolí Prahy nebo Ostravy, jsou doslova továrnami na metan. Investice do kompostáren, moderní recyklace a preciznější třídění odpadu by snížily produkci těchto plynů o řády procent.
- Stavebnictví: Výroba cementu nebo nové výstavby v regionech jako Středočeský kraj jsou dalším výrazným zdrojem emisí. Inovace – například využití alternativních stavebních materiálů nebo energeticky pasivní domy – tu mají obrovský potenciál.
- Energie: Plynárenské sítě, uhelné elektrárny či staré kotle v domácnostech platí za další klíčové viníky. Čeští dodavatelé jako ČEZ a innogy investují do zelené transformace, ale adaptace nových technologií není všude stejně rychlá.
Obnovitelná energie a spolupráce: Bez nich to nepůjde
Pokrok není možný bez dalšího rozvoje obnovitelných zdrojů. Solární parky na Moravě, větrné elektrárny na Vysočině či podpora komunitních projektů: tohle už se děje, ale potřebujeme zrychlit a hlavně zajistit dostupnost těchto technologií pro všechny regiony. Rozdíl mezi západními a východními částmi ČR je stále citelný.
Klimatická změna je navíc problém, který nezná hranice okresů ani států. Mezinárodní spolupráce, sdílení technologií či podpora udržitelného rozvoje v rozvojových státech: to nejsou prázdné pojmy, ale konkrétní kroky, bez kterých se EU sama daleko nedostane.
Potřebujeme komplexní řešení. Opravdu pro všechny
Souhlasím – zákaz spalovacích motorů je důležitým symbolem a prvním krokem. Pokud ale chceme skutečně chránit klima a odvrátit ty nejhorší scénáře, je třeba rozšířit pozornost za hranice osobních aut. Každý sektor, od zemědělství po stavebnictví, by měl převzít svůj díl odpovědnosti – a my jako spotřebitelé můžeme pomoci svými každodenními rozhodnutími.
Malé změny v odpadech, podpora českých firem zaměřených na zelené technologie nebo volba veřejné dopravy – to všechno má smysl. Klimatické závazky EU jsou výzvou, ale i příležitostí k inovacím, které mohou skutečně změnit kvalitu života nás všech.
