Kognitivní psychologie nám ukazuje, jak strach a touha po jistotě podněcují šíření falešných zpráv. Zároveň zdůrazňuje, jak zásadní roli hraje kritické myšlení v době nejistoty.
Tento článek vznikl krátce po tom, co vlnu silných bouří (DANA) pocítila i Valencia. Situace zanechala nejen značné materiální a psychické škody, ale i chaos a dezinformace.
V každé krizi hledáme odpovědi. Zaplavujeme se novinkami z médií i sociálních sítí. V tom proudu se však objevují falešné zprávy, které nás matou, zvyšují strach a kolektivní stres.
Lidský mozek je výjimečný, ale zároveň má sklony k lenosti a nesnáší nejistotu. Hledá proto bezpečí a kontrolu – psychologové tomu říkají potřeba uzavření situace. Uvědomili jste si po těch posledních dnech (v návaznosti na DANA), jak vás zahltily pocity neklidu nebo strachu? Právě v krizích chceme rychlé odpovědi, a často přijímáme informace i od méně spolehlivých zdrojů. V takových chvílích daleko snáze sdílíme a věříme neověřeným zprávám. Ale proč to děláme?
Kognitivní psychologové se touto otázkou zabývají už dlouhé roky. Jisté je, že klíčem jsou emoce. Pokud narazíme na zprávu, která v nás vyvolá silnou reakci – ať už je to strach, překvapení nebo rozhořčení – spíše jí uvěříme a máme potřebu ji sdílet dál. Čím silnější emoce v nás zpráva vyvolá, tím méně ji zpochybňujeme.
Důvod hledejme v tom, jak lidská mysl třídí informace. Podle tzv. teorie duálního zpracování máme dva paralelní způsoby: jeden je rychlý, intuitivní a založený na emocích, druhý pomalejší, uvážlivý a analytický. Na začátku novou zprávu podvědomě vyhodnotíme podle toho, jak se při ní cítíme. Ke skutečně racionální analýze často přistoupíme až poté – a to jen když si dáme tu práci.
Líný mozek a rychlé informace
Přemýšlet do hloubky ovšem stojí čas i energii a náš mozek je notorický šetřílek. Pokud nás zpráva zasáhne emocionálně, většinou se spokojíme s prvním dojmem a neřešíme ji dál.
K tomu připočtěte tempo sociálních sítí: krátké statusy, videa i články konzumujeme na jedno nadechnutí. Vzniká tak dokonalý mix bezmyšlenkovitých reakcí a virálního šíření dezinformací. Po DANA se například lavinově rozšířily zvěsti o počtu obětí a předpovědích ČHMÚ (AEMET); frustrace a hněv vedly další k nekritickému sdílení. Výsledkem byla ještě větší informační mlha.
Potvrzovací zkreslení a efekt skupiny
Jedním z hlavních důvodů, proč nekriticky přijímáme zprávy (zejména v online prostoru), jsou potvrzovací zkreslení a skupinové efekty. Potvrzovací zkreslení znamená, že vyhledáváme a věříme především těm informacím, které nám potvrzují vlastní názory – bez ohledu na jejich pravdivost. Konfrontace s jinými stanovisky by totiž znamenala vynaložit více úsilí, a to se mozku moc nechce.
Na sociálních sítích tento efekt ještě sílí, protože algoritmy nám „servírují“ obsah podle toho, co už máme rádi. Vznikají tak tzv. ozvěnové komory – setkáváme se hlavně s lidmi a názory, které odpovídají našemu pohledu na svět. Jestliže stejný falešný příběh sdílí i naši známí, stává se pro nás uvěřitelnějším – a to je typické skupinové zkreslení.
Proč je skupinové zkreslení v krizi tak nebezpečné
Efekt skupiny popisuje naši tendenci nadržovat názorům „vlastního“ kolektivu; v Česku se to dobře ukazuje třeba u diskusí kolem aktuálního dění. V online prostředí se lidé sdružují podle témat, což umožňuje snadné přenášení emocí i do skutečného světa – například při demonstracích.
Když se informace „chytne“ v rámci konkrétní skupiny, považuje ji spousta lidí za ověřenou. Na sítích má takový obsah navíc status virálu a implicitní kredit důvěryhodnosti. Několik dní po DANA kolovalo internetem nekonečně mnoho videí, hlasových zpráv, screenshotů i fotek – často vytržených z kontextu a zkreslených. Přitom stačilo, že je sdílela dostatečně velká skupina lidí, a informace začala působit „pravdivě“.
Dávejte si pozor na emoce
Zkušenost s DANA pro nás všechny byla důležitou lekcí: dezinformace mají obrovský vliv na to, jak vnímáme realitu i vlastní emoce. Právě proto je kritické myšlení základní dovedností dneška. Pokud si u zprávy uvědomíte silnou emoci, udělejte krok zpět, nechte ji doznít a pak teprve informaci pečlivě zvažte.
Zpochybňování vlastních přesvědčení i informací, které se k nám dostávají, je dnes pro zdravou orientaci ve světě naprosto klíčové. Důležité je nevěřit a neodmítat hned, ale připustit si více pohledů, ověřit fakta – a pak až sdílet nebo komentovat dál.
Přitom jsme v posledních dnech viděli spoustu známých i neznámých lidí, jak si navzájem pomáhají. Pěstování kritického myšlení a ověřování informací chrání nejen vaši osobní pohodu, ale i zdraví komunity okolo vás.
Společnost, která bude méně náchylná naletět falešným zprávám a lépe odolávat nejistotě, má šanci, pokud posílí kulturu informované solidarity a odpovědnosti. Jak napsal spisovatel David Foster Wallace – neztrácejme v každodenním shonu ze zřetele pravdu.
María Fernández-López, výzkumnice v oblasti kognitivní vědy na Univerzitě ve Valencii.
Článek vznikl ve spolupráci s The Conversation.
