Jíme více masa, než bychom měli – ale není to tak jednoduché, že by nejudržitelnější bylo stát se vegetariány.
V Česku jíme masa rozhodně víc, než doporučují lékaři i ekologové. O tom není sporu. Ale mezi médii i některými aktivisty kolují často zjednodušené informace. Od dnešní, nadměrné konzumace masa se dostáváme k opačnému extrému, kdy je nám tvrzeno, že jediným řešením je naprostá eliminace masa z našeho jídelníčku. Ani to ale zdaleka nemusí být pravda.
Každý už asi slyšel o tom, jak skot vypouští do atmosféry obrovské množství metanu – ročně kolem 588 milionů tun, přičemž metan má podle IPCC 28–34krát silnější skleníkový efekt než oxid uhličitý. Slyšíme také, že výroba kila hovězího masa vyžaduje až 15 000 litrů vody, kdežto kilo salátu nebo rajčat jen zhruba 13 litrů podle FAO. Tato fakta vypadají alarmujícím způsobem – ale realita je složitější.
Ve skutečnosti je pravda, že výroba kilogramu masa spotřebuje nesrovnatelně víc vody než kilogram zeleniny. Jenže tyto statistiky často zaměňují různé typy vody. Některé dokonce naznačují, že chov zvířat na pastvinách je „vodně náročnější“ než intenzivní velkochovy.
Chov na pastvinách (extenzivní chov) využívá přírodní zdroje přímo na místě, zatímco intenzivní chovy zvířata shromažďují na malém prostoru a spoléhají na krmivo a vodu dodané zvenku. Je proto překvapující, že v oběhových statistikách často extenzivní pastva vypadá negativně.
Když se podíváme blíže, do těch „vodních“ statistik patří tři různé druhy vody:
- Zelená voda: srážky, sníh, tání – tedy voda, která by na krajinu spadla i bez chovu hospodářských zvířat,
- Modrá voda: voda z řek a podzemních zdrojů, která bývá čerpána a přepravována k použití,
- Šedá voda: voda, potřebná ke „zředění“ odpadních látek, než se vrátí do přírody.
Jak ukazuje příklad odborníka Pabla Manzana, smícháním těchto údajů lze dojít k závěru, že třeba chov koz v deštivých českých horách „spotřebuje“ více vody než velkovýkrmna v Polabí. Přitom většina této vody je prostě déšť – a ten by spadl, i kdyby na pastvě nebyla ani jedna koza.
Extezivní pastva zpravidla nevyžaduje šedou vodu: zvířecí trus se rovnou rozptýlí a pohnojí půdu. Navíc některé oblasti v Česku jsou vhodné pouze pro chov ovcí, koz, případně skotu – a pro pěstování zeleniny nebo obilí by byly prakticky nepoužitelné.
Argument, že by bylo efektivnější jíst „krmivo“, které dáváme zvířatům, má také své limity. Většina přežvýkavců (krávy, kozy, ovce) využívá hrubou rostlinnou biomasu, kterou lidé běžně nedokážou trávit. Lidé žijící na suchých místech už po staletí přeměňují nepoživatelné rostliny v kvalitní živočišné bílkoviny skrze svá stáda – a spotřeba vody je v tom případě minimální.
Složitejší je to s prasaty nebo drůbeží, které mají podobnější potřeby jako člověk. Většina krmných směsí pro prasata nebo kuřata ale obsahuje také složky, které lidé běžně nejí: např. pokrutiny z výroby oleje (tzv. turtó), což je zbytkový produkt po vylisování oleje ze semen či ořechů.
Až 70 % těchto pokrutin v Evropě pochází ze sójových plantáží v Latinské Americe. Tady už je na místě řešit skutečnou uhlíkovou stopu, kterou přináší jejich přeprava a produkce. Zároveň ale není fér počítat celou „vodní stopu“ sóji pouze do účtu živočišné výroby – je správnější ji poměrně rozdělit mezi maso a olej, který sami používáme.
Je pravda, že během své existence v atmosféře je metan hrozivě účinný skleníkový plyn. Naštěstí se ale v atmosféře rozkládá v průměru za 13 let, zatímco oxid uhličitý „držíme“ v oběhu stovky let.
Nakonec sice i metan vytvoří oxid uhličitý, ale klíčové je, že uhlík obsažený v metanu z krav pochází z trávy a je součástí přírodního „koloběhu“. Největší problém není skot na pastvině, ale uhlík uvolněný spalováním uhlí či ropy – ten se do atmosféry dostává zcela mimo přirozený cyklus a dlouhodobě se hromadí.
Je důležité nezaměňovat vliv běžných populací zvířat s extrémními koncentracemi. Otázka ale zní: Kdy je už stádo příliš velké?
Máme jasné důkazy, že populace býložravců na většině planety v posledních stoletích prudce klesly. Například na Serengeti v Africe jsou zbytky ekosystému plné velkých kopytníků – a jejich emise na hektar se neliší od toho, co by vypouštěla volně žijící zvířata v Evropě, pokud bychom je nezahubili.
Některé vědecké práce odhadují, že čistě extenzivní chov hospodářských zvířat vyprodukuje v Česku podobně mnoho emisí, jako by produkovala přirozená fauna našich lesů a stepí. Otázka tedy spíš zní, kde a jak rozumně skloubit živočišnou produkci s obnovou původní přírody.
Podle profesora ekologie Carlose Duarteho: „V posledních letech přichází zásadní změna myšlení v podnikání – už nejde jen o klima, ale i o udržitelnost obecně: znečištění, biodiverzitu, společenskou odpovědnost. Důvodem jsou hodnoty, ale i ekonomický zájem.“
Když se do tématu zamíchají velké korporace i marketing, je stále těžší se vyznat ve faktech. Jsme v bezprecedentní krizi, ale dobře míněná hesla často situaci spíš zjednodušují, než řeší. Extrémní zkratky v myšlení nikomu neprospívají. V tomhle ohledu je klíčová střízlivost.
Samozřejmě – je na místě jíst méně masa a více rostlinných produktů. Zároveň je ale klíčové koukat na původ a udržitelnost potravin. Vyhněte se například masu z velkochovů nebo avokádu z dovozu. Avokádo je hitem superpotravin, ale na kilo vyžaduje přes 1 000 litrů vody, přičemž většina pěstování probíhá ve vyprahlých oblastech Andalusie. A když dorazí k nám z Mexika, kde rostou s masivní ekologickou stopou, není to už vůbec „zelená“ alternativa.
Klimatické změny jsou realitou. Přímou odpovědnost neseme my všichni. O to větší význam má nenechat se ovlivnit zjednodušenými mýty a hledat řešení odpovědněji – i když to nevyznívá tak sexy jako radikální slogany.
NENECHTE SE NACHYTAT:
- Text nesouvisí se zdravotními dopady, ačkoli i u nás jíme několikanásobně víc masa, než doporučují lékaři (průměrný Čech spořádá okolo 80 kg masa za rok, z čehož třetinu tvoří vepřové – jde o 3. místo na světě). Doporučené hodnoty jsou často kolem 40–50 kg, některé evropské studie jdou až k 13 kg ročně.
- Mimo rámec článku stojí i otázka etiky: z pohledu utilitarismu (například podle filosofa Petera Singera) je chov zvířat problematický právě z hlediska hodnoty živočišného života.
REFERENČNÍ ZDROJE (MLA):
- Manzano, P., del Prado, A., Pardo, G. 2023. Comparable GHG emissions from animals in wildlife and livestock-dominated savannas. npj Climate and Atmospheric Science. 6 (1) DOI (10.1038/s41612-023-00349-8).
- Leroy, F., Abraini, F., Beal, T., Dominguez-Salas, P., Gregorini, P., Manzano, P., Rowntree, J., van Vliet, S. 2022. Animal board invited review: Animal source foods in healthy, sustainable, and ethical diets – An argument against drastic limitation of livestock in the food system. Animal. 16. (3) DOI (10.1016/j.animal.2022.100457).
- Leroy, F., Abraini, F., Beal, T., Dominguez-Salas, P., Gregorini, P., Manzano, P., Rowntree, J., van Vliet, S. 2022. Transformation of animal agriculture should be evidence-driven and respectful of livestock’s benefits and contextual aspects. Animal. 16. (10) DOI (10.1016/j.animal.2022.100644).
